Thechavis

4. Kamarádství bez rozumu

o týden později

Přišlo mi to jako včera, ale od té doby co jsem s nim povídala a od té doby jsem za nim furt chodila. Pomáhala jsem mu s opravení jeho lidi ale spíš mě chtěl zabít kutilskými kleštěmi nebo s vodováhou. Když mě konečně chytil říkal něco, zvláštního a teďka jsem asi pochopila co mi říká. On říká něco takovédleho: "Son! Hast mustest dost...*ta věc, co potřeboval*! Zast most*ta věc, do jsem mu podala do ruky*!" Coš je řeco jako: Ne! Tohle je *věc, co potřeboval*! Tohle je *věc, co jsem mu podala*! Zapamatovala jsem si pár věcí, co se říkají.
Musost je šroubovák
Senst je klíč
A Ostenm jsou dráty
Super, první slova jsou nářadí, skvělý.
Když rodiče nebyly doma, většinu času jsem strávila s nim, získávat potřebný věci pro něho a hlavně měla jsem někoho, který mi nerozuměl ale dost jsme byly jak kamarádi.

Jeden den jsem ležela na trávě, koukala jsem se na nebe a pak se objevil on šel se kouknout na mě. Udělal malý stín a stejně mi překryl většinu vidění na oblohu.
"Sa...Chete waze seknut est wa!" Říkal a já jsem byla taková polo mrtvá a jen jsem se přivrátila a ukázala jsem na loď.
"Chceš zas pomoc?" On jsem kýval hlavou a říkat "So!" Tak jsem vstala a šla k lodi a říkala jsem ať přinese nářadí, on stál a ukázal na loď, jsem kývla a on tam jen stál a pak plácnul na helmu.
"Son.... Chete est wa!" A ukazoval že řídit. Začala jsem ho nechápat. Tak mi začal pomalu říkat a ukazovat a začala jsem mu rozumět.
Waste - Já
chete waze - opravil
seknut Waste - a já
mest est - mohu řídit
sette mo! - tu loď!
Takže ta věta znamenala: Já ji opravil a mohu jí řídit...
C-co-cože?? On konečně může domů... ne. Ne. NENENENENE- to je jen špatný sen! Radostně tam mluvil pro sebe a já jsem začala šílet. Otočil se na mě a šel ke mě, chtěl mě uklidnit, jenže to nešlo a pak jsem omdlela.

Vzbudila jsem se v posteli, byly tu další postele ale nikdo v nich nebyl. Nevim jestli by se to počítalo jako pokoj, ale asi jo. Hned na proti "trámu" byl žlutý žebřík a po nich zkousl on a hned šel za mnou a dal ruce na moji bradu a zadní čelist a dal mi trochu hlavu nahoru abych se koukala do jeho tyrkysových očí i když byly spíš do modra než do tyrkysova. Usmál se a dal čelo na moje čelo a já jsem ho v slzách obejmula co nejvíc, jak jsem mohla a on.. on mě obejmul zpátky. Ještě chvilku jsem brečela a uklidňoval mě. Později jsme se ještě objímaly.

Když jsme vylezli z lodi, bylo vidět že se bude stmívat. Neříkej mi, že jsem celý odpoledne prospala u něho, rodiče mě budou hledat. Ale když jsem šla trochu rychlým krokem, tak jsem málem spadla, naštěstí že mě chytil. Musela jsem dojít domů, jinak budu bez průšvihu, ale jak dojdu, když takhle budu padat? Udělala jsem krok a on mě stále držel. Udělala jsem ještě pár kroků a asi věděl kam tím mířím. Procházeli jsme lesem a bylo to, jako bych se učila chodit.

Došli jsme k okraji lesu, už jsem mohla jít, ale bylo mi líto ho odpouštět.
"Děkuju, vážně si toho vážím. Ha... Ani mě nechápeš, já tobě taky ne...vlastně jsem nedostala nikdy tvoje jméno... Já..." Začala jsem ukazovat na sebe, aby mě alespoň pochopil.
"...jsem Sofi... " A natáhla jsem ruku, on mi ji podtřásl a poklonil se mi.
"Waste Esy." Tak Esy... Zajímavé jméno. Usmála jsem se a šla jsem- spíš pospíchala domů a zamávala jsem mu... on zpátky taky.

"Sofi." Zaslechla jsem mamku, když jsem vešla domů.
"Ano?" Zeptala jsem ji když jsem sundavala sandály. Koukala jsem a oh.. shi!-

Já vim, dlouho jsem nepsala ale mám toho hodně :sob:
Teďka budu víc vydávat, protože jsem dostala 14 dní dovolenou :P
-SITB 27/7/24