Sofie uvidí loď z jiné planety a někoho u ní. Nerozumí si, ale chce vědět kdo je. Cestou, aby rozluštily jak ho naučit mluvit Sofie jazykem se něco blbého stane...
"Všiml si nás?" Ptala jsem se potichu Luny a trochu vrtila hlavou, že ne. Odněkud se objevila Minix a šla za nim. Klekl si s mazlil Minix a pak viděl nás. "Kurva..." Řekly jsme obě a rychle jsme padaly odtamtud, Luna na mě řvala, ať volám OSEA, já na ni řvu že ne a rychle jsme utekly z lesa až ke mě domů.
"Co to bylo?" Ptal se mě a Luny můj táta. "PANE BEK, JÁ S SOFIE JSME- Mhh! HHHHH!" Zacpala jsem ji pusu rukou, aby nic neřekla a já jsem tátovy řekla, že jsme viděly jen Cisurse a šli jsme do mého pokoje a ještě předtím jsem odložila košík. Přitáhla jsem Lunu do mého pokoje a pustila jsem ji. "Bleh. PROČ?!" "Proto! Ty ani nevíš co dělá OSEA!" "Vim, nechává nás v bezpečí." "Jo a testují na těch ostatních. Chceš, aby tu byl na dalších několik let, v cele, sám a každý den by se jen bál, co se stane!" "On nemá city Sof, kurva-" "A CO TY VÍŠ?! MOŽNÁ JE TU, KVŮLY NĚJAKÝ MISI!" Koukala se na mě a pak vstala z podlahy. "Jak chceš Sof, jak chceš, ale říkám ti, pro nás je nebezpečnej. Stejně už musím jít, budu mít asi oběd." A odešla. K obědu jsme měly ovocný košíčky, moc jsem z toho nesnědla. Odpoledne jsme byly ve vodě, byla dobrá, mohlo se v ní pohodě plavat, ale furt jsem na to místo vzpomínala. Daly jsme si daly vodní bitku s tátou, byla to paráda. Trochu jsem plavala k lesu ale pak jsem se vrátila, možná měla Luna pravdu, možná je pro nás nebezpečný. K večeři jsem jsi dala zbytek berries, co zbyly z ovocných košíků. Četla jsem si na houpací síti knížku, která byla o tom, jak by se žilo na zemi plné válek a že jen dvě holky chtěly tohle celý zastavit. četla přes tyhle prázdniny hodně knížek, přeba o tom, o holce, která byla strašně kreativní ale všichni ostatní ji nesnášely, proto raději žila ve světě, který ji všichni měly rádi. Ano, pár lidí ji nesnášely ale nebylo jich tolik v reálním světě. Bylo pozdě večer a já jsem furt četla, občas jsem se koukala na tu krásu, která byla za oknem. Krásný výhled na Pristin a za nim naše 3 měsíce, Dolea, Philia a ta nejmenší za všech Sov. Dočetla jsem kapitolu v knížce, zavřela jsem ji a šla jsem spát.
"Dobré ráno.." Říkala jsem, když jsem vcházela do obýváku. Moc jsem se z noci nevyspala, protože jsem furt kutálela z jedno místa na druhý. Udělala jsem si snídani a šla jsem si sednou k telce. Nic moc zajímavého nebylo, mluvily tam lidi o ňákým zastupitelstvu a to bylo vše. Rodiče nebyly doma, tak mě napadlo jít ty lodi, co jsme našli s Lunou včera a kdyžtak nasbírat něco pro mě sladkého. Vzala jsem si košík a šla jsem do lesa. Sbírala jsem borůvky cestou k lodi a nikoho jsem u lodi neviděla, tak jsem začala malinko jít blíž. Prohlížela jsem loď z blízka a pak se koukám, jak by se do lodě dostalo. "Boo." "VA! TY PÍČO." Šíleně jsem nadskočila a spadla na zem a vidím toho kluka přede mnou. Smál se, asi z toho jak jsem nadskočila a pak malinko sjel a dá si do kebule díky helmě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala jsem se smát, tak že jsem vůbec nemohla skončit, zatímco on se pokoušel vylézt. Když vylezl tak mi podal ruku abych stála na nohách. Bylo to milý od jeho, trochu jsem se začervenala a on je usmál. Trochu jsme se zastavily a koukaly jsme se do očí. Okouzlily jeho tyrkysové oči, které byly víc do zelena, ale pak hned strhl oční kontakt, otočil se na loď a pak odešel do lodě. Mohla jsem jít pryč, ale nechtěla jsem. Začala jsem mít divný pocit... Chápu Lunu, že na něho chtěla zavolat OSEA, ale mě přišlo tak líto... byl milý a vypadá bezpečně, prozatim. Ale ráda bych ho víc poznala než tímhle "kontaktem". Když se ukázal tak držel u sebe nůž... okay, beru všechno zpátky, CHCI VOLAT OSEA. Koukl se na mě a pak dal nůž za záda a něco povídal, ale nerozuměla jsem mu a pak se začervenal a šel něco dělat na křídle. Zjistila jsem že ten nůž má na ňáký šroubky, co byly pod křídlem a pak na moji smrt...možná. Když šroubky vyšrouboval tak ňáká destička vypadla a dalo to asi dost dobrou ránu na přilbu, protože měl pak prasklinku na přilbě. Šla jsem k němu blíž, abych zjistila jestli je pohodě, koukl se na mě a udělal něco, jako ať nemám strach...zas možná. Když jsem se sehla dolů a koukla jsem, co krylo pod destičkou, tak byly tam motory a na nich se psalo..rozsypaný čaj, no super, teď vůbec nic nezjistím o něm.
