Narodila se mi neteř...
A už je to rok a půl co je na světě
Je s ní spousta radosti, už chodí a na všechno říká bafbaf
Už umí i pozdrav
Jen si nedovedu představit na téhle planetě
Ani v rozsáhlém Vesmíru býti strýcem
A už rozhodně ne otcem.
Tíží mě těžké kameny
Které vláčím za deště
Každý máme svoje problémy a já nevím,
Co táhnu ještě.
A s tím vším
Vstávám protože musím
Ne protože chci
Já vlastně nevím co chci
Snad být lepší než lepší
Lepší než nejlepší
Ale nic se nezlepší
Dokud se něco nestane.
Předávat to špatné, zlé, nechutné až nebezpečné rodině je zkrátka
Zklamání v sebe sama
A to já ze srdce nechci.
Já věřím, že duše to všechno zlo vstřebává a pak to dál předává
Svým dětem
A ty zase svým a ty svým...
Ale co když to zlo předám i na Elenku?
Celá planeta je plná nemocných lidí
A nemocím se daří dobře
Stačí se podívat a co oči nevidí
Hoří špitál, černý mraky kouře.
Všichni jsme poznamenaní...
Míval jsem sny, když jsem byl mladší
Teď už nemám ani plány
Mám jen špatný zprávy
Mám jen obavy
A s tím vším musím sledovat, jak nám poroste malý človíček
Kterého budu znát život celý
A jen předstírat
Nekašlat
Mít ji upřímně rád
Nebo si to alespoň přát
