Dej mi náboj dám ti zbraň
Dej mi sílu to překonat
a nastavím ti dlaň
řekni, co všechno chceš vykonat
Nastavím druhou tvář
jakože jsem to neslyšel
a poslouchám znova
buď můj žhář
nepotřebujem sirky, my jsme ten oheň
moudrá jak sova
a poslouchám znova
zas a znova
co potřebuješ? Tak to mám
tak to máme že se nikdy nehádáme
vždycky při sobě stojíme
ať hoří, ať shoří, ať lehne popelem
z popela vyleze tvor známej z dětskej knih
Přát si jeho vzkříšení je hřích
ale když tak krásně všechno hoří kolem...
popel stal se naším domovem
Chci aby mi uletěl...
chci, abych sám dokázal uletět taky...
ale ne za ním ale stát se ním
my vraždíme draky
a ty co vraždí draky
pohřbíváme taky
Jedna rána do jednoho z více srdcí
o jednu část proudící lásky světa míň
moc je moc věcí
ale neznamená hořet
ale vzplanout a ovládat ten žár
jako kopírovat pohyby kobry
až ta kobra
kopíruje
tebe
Nevydržím už ten chlad...
Tak mě zas zapal, chtěl bych cítit žár
postavíme si z kostí draků hrad
a uhasíme jejich požár
