Když cítím se sám
sám proti svému internímu světu
realitě se vyhýbám
cítím vůni krásného květu
a z květů čelenku si pletu
kterou pyšně nosím
z čelenkou z květů krásných krásně se kryju
před tím s čím nerad žiju
ale když vidím, co za krásu se skrývá
když doopravdy začneš se dívat
ta květina je překrásná, je živá!
tak jako já když ji můžu obdivovat
A můžu plakat že špatný karty jsem dostal, ale spíš jsem rád, že jsem schopný i ze špatný kombinace blafovat
blafovat tak moc, až si věřím
a jak si věříš, tvý karty jsou esa
chuť chodit skrz trny klesá
a v tvé realitě
začnou růst
květiny
a tvé chutě
nepoznají půst
jen hodiny
dny, týdny, měsíce a roky
může trvat dlouho, než každý najde svoje vůně
co jsou milující, podporující - čiré dobro
třpytí se to v tobě jak stříbro
třpytí se a čeká, až si ho všimneš
až ze tmy se pohneš
a poznáš co všechno v tobě podporuje to dobro.
všechny dobré věci vyžadují čas
všechny květy vyrostou, když se o ně pečuje
stejně jako tvá duše, i když cítíš mráz
i když ze srdce těžce se svěřuje
v tomhle chladu chtěl bys cítit žár
tak se zahřej, hledej plameny
dovol si cítit se jako král
netvař se zlomený
když zlomenina dá se vyléčit
svému já se můžeš zavděčit
všechno zlo v sobě si odpustit
a zhluboka dýchat
cítíš tu vůni těch květů?
než dokončím poslední větu
Zasni se a představ si svou realitu
ve které jsi hlavní postava
je to krásná představa
když můžeš všechno, když můžeš žít
když můžeš v zahradě jen tak být
když můžeš pozorovat každou myšlenku
a pléct si vlastní čelenku.
