𝖄𝖔𝖚 𝖜𝖎𝖑𝖑 𝖇𝖊 𝖒𝖞 𝖌𝖆𝖓𝖌𝖘𝖙𝖊𝖗 2

25.

V autě byla atmosféra tak hustá, že by se dala krájet, vůbec mi z toho nebylo dobře. Svým způsobem si za to můžu sama, ale i Richard na tom má svůj podíl.

„Riči?" nervózně jsem se na něj otočila

Z jeho výrazu nebylo možný vyčíst žádnou emoci, nedokážu předpovědět, co si právě myslí nebo nad čím přemýšlí.

Když neodpověděl, tak jsem to zkusila znovu. „Richarde?" malinko jsem do něj drcla

„Co je?" ani se na mě nepodíval a dál upřeně hleděl na cestu

„Co s tebou je?, proč si tak moc naštval?" opatrně jsem mu odpověděla

„Karin ty se ještě ptáš?, reálně to myslíš vážně?" jeho hlas zesílil a otočil se na mě

„Podíval se na mě číšník, reálně se nic nestalo, já mu žádnej pohled neopětovala, ani jsem se s ním nebavila, tak nevím co ti přeplo. Richarde uvědom si, jak se chováš, minimálně pro svoje vlastní dobro." ani já už nebyla v klidu. Toto chování mě vážně vytáčí, je to jak mluvit do zdi, výsledek nulovej.

„Tohle nemá cenu. Karin, chápeš, že já už nevím, jestli ti můžu věřit. Leze mi to na mozek, na tebe se někdo jenom podívá a já si představuju už bůhvíco. Ani mně to není příjemný, ale řekni mi, co mám sakra dělat. Jednou bych ti to dokázal odpustit, přece jenom byl jsem dlouho pryč, Dan byl vždycky kretén, kterej si uměl holku omotat dokonale kolem prstu, a ty si byla psychicky v hajzlu, tomu rozumím, ale proč si to udělala znovu, a i když jsem se už vrátil, to je ta věc, kterou za boha nemůžu pochopit." teď už byl rozpálenej doběla

Já tam jenom seděla jak malý dítě, který poslouchá kárání od naštvanýho rodiče a snaží se nerozbrečet.

„Já nevím, proč jsem to udělala, to byl prostě nějakej zkrat v hlavě. Ale abych pravdu řekla, tak ty si tomu taky moc nepomohl, protože kdyby si semnou normálně byl a ne jenom když si vzpomeneš, tak bych zábavu nemusela hledat někde jinde. Já vím, že je to úplně na hovno, ale tyvole Richarde ty si musíš uvědomit, že je to i tvoje chyba a ne že všechno hodíš jenom na mě." sebrala jsem poslední zbytky odvahy a řekla mu prakticky všechno se mi momentálně honilo hlavou

Šlo vidět, že tohle nečekal, protože na jeho obličeji se objevil lehce zaraženej výraz. Ten kdo ho tak dobře nezná, tak by si toho asi ani nevšiml, ale já ho mám už moc dobře prohlídlého.

„Můžeš mi k tomu něco říct a ne jenom hledět jak opařenej?" zeptala jsem se, když nějakou dobu byl ticho a neodpovídal

Jediné co ho zachránilo, bylo to, že jsme zastavili před vilou a Richard začal vystupovat z auta.

„Bože můj!" poradně se ve mně vařila krev

„Budeš nadávat nebo i vystoupíš?, jako mně je to jedno, jestli chceš spát v autě, tak pro mě za mě, ale asi to moc pohodlný nebude." ozval se, když mi otevřel dveře od auta

Musí se mu nechat, že i když se momentálně chová jako největší čůrák, tak pořád má v sobě to, jak se má chovat k ženě.

Jenom jsem na něj lehce děkovně kývla a vystoupila z auta. Jelikož jsem byla pořád hodně naštvaná, tak jsem si neuvědomila, že mám na nohách výsoký podpatky a k tomu ještě oblečený dlouhý šaty. Z Richardova SUV jsem vystoupila tak rychle, že jsem neudržela stabilitu a málem spadla. Momentálně naštěstí pro mě, tam stál Richard, kterej mě chytl.