𝖄𝖔𝖚 𝖜𝖎𝖑𝖑 𝖇𝖊 𝖒𝖞 𝖌𝖆𝖓𝖌𝖘𝖙𝖊𝖗 2

15.

Když jsem se tání vzbudila, tak Richard vedle mě spal, jak spokojený miminko.
Možná bych i nějaký mimino chtěla, ale určitě ne ještě svoje. Bohatě by mi stačilo to, co má čtyři tlapky a čumáček.
Zkusím to Richardovi říct a uvidíme, jak se na to bude tvářit.

Zatím jsem se nějak převlíkla a zašla za Davidem, abych zjistila, jestli s tím nebude mít problém.

Upřímně doufám, že ne, protože mám pocit, že by to všem jenom prospělo, už jenom z toho důvodu, že atmosféra, která tady panuje, by se dala krájet.

Zaklepala jsem na dveře od Davidova pokoje a počkala, jestli mi vůbec odpoví.

Odpovědi jsem se sice nedočkala, ale za to jsem slyšela kroky, které vedly ke dveřím. Následovalo jejich otevření a ve futrech se objevil David.

„Čau, potřebuješ něco?" podíval se na mě tázavě

„Ahoj, jsem tady abych se podívala, jestli seš už v pohodě, no a taky kvůli tomu, abych se tě na něco zeptala." spustila jsem, jakmile položil otázku

„No jak vidíš, tak jsem v pohodě, spíš mě zajímá co z tebe vypadne za dotaz." vytáhl obočí

„No, prostě jsem se chtěla zeptat, jestli by ti nevadilo, že bych si pořídila štěně." řekla jsem lehce nervózně

„Štěně?" lehce se probral

„No? Vadí ti to moc?" ještě víc jsem znervózněla

„Asi ani moc ne." pokrčil ramenama

„Fakt?, děkuju." na tváři se mi objevil úsměv

„Jo. Všechno?" zeptal se a vypadalo na něm, že chce jít zpátky do pokoje, protože jsem v pozadí zahlídla Tess

„Jo, už vás nebudu rušit." řekla jsem pořád s úsměvem a odešla do pokoje za Richardem

„Dobré ráno babydoll." usmál se, když me uviděl ve dveřích

„Dobré ráno." taky jsem se usmála a lehla jsem si k němu

„Ty se někam chytáš?" podíval se na mě tázavě, když si mě prohlídl a zjistil, že jsem převlečená

„Ne, jenom jsem se byla Davida na něco zeptat." odpověděla jsem mu s úsměvem

„Nějaká veselá, ne? A Davida ses byla zeptat na co?" zeptal se

„No možná trochu, jinak za Davidem jsem byla proto, abych se ho zeptala, jestli by mi dovolil si dovíst štěně." odpověděla jsem mu

„Štěně?" podíval se na mě tázavě

„Reaguješ úplně stejně jako David, ale jemu to nevadí, teďka ještě potřebuju tvoje vyjádření." pohladila jsem ho po tváři

„Jako já jsem rád, že se postarám o sebe, ale jestli chceš, tak klidně."

„Děkuji." můj úsměv být už upřímnější nemohl

„Není za co, máš už nějakou představu jaký plemeno bys chtěla?" pohladil mě po stehně

„Mám asi tři favority." odpověděla jsem mu

„A to jsou?" lehce se zasmál

Miluju ten jeho smích, ale to sem teď nepatří.

„Buď cane corso, dobrman nebo pitbull. Už mám dokonce vybraný štěňata a chovatelský stanice." kývla jsem

„Jo tak tys to vzala zhurta." znovu se zasmál

„Na co čekat?" taky jsem se zasmála

„Bral bych dobrmana, přece jenom ho využijeme i tady jako pracovního psa." trochu si poposedl

„Jo, nad tím jsem taky přemýšlela." přitakala jsem mu

„Tak je to vyřešený." položil si hlavu na můj klín

„Seš nějakej umazlenej." usmála jsem se pohladila jsem ho po hlavě

„Tak včera ses věnovala jenom Davidovi." řekl trochu uraženě

„No jo, promiň." dala jsem mu pusu do vlasů

„Dobrý, ale teď tady buď se mnou." jednou rukou mě chytl lehce za zadek

„Hej, ale budeme se jenom mazlit, nikam dál to pokračovat nebude."

„No jo." kývl a zavřel spokojeně oči

Když nad tím tak přemýšlím, tak od psa to nemá daleko k dítěti, nebo aspoň většina lidi to tak má. To bude ještě zajímavý. Uvidíme, jak se to vybarví.