𝖄𝖔𝖚 𝖜𝖎𝖑𝖑 𝖇𝖊 𝖒𝖞 𝖌𝖆𝖓𝖌𝖘𝖙𝖊𝖗 2

29.

Už víc jak 3 hodiny sedím doma, ležím na posteli a hledím do stropu. Absolutně mě nic nebaví a nemám chuť ani nic dělat.

„Já tady zdechnu, však se tady ukoušu nudou." bouchla jsem pěstma do matrace

No nic, musím aspoň něco udělat. Šla jsem se kouknout po pokoji, abych zjistila, jestli je tam vše, co tam bylo, když jsem odsud před dvěma lety odešla. Došla jsem ke skříňce, která stala vedle francouzskýho okna, otevřela jsem ji a začala hledat krabici s věcma na tetování. Dobrý, je tady všechno, co jsem tady nechala. Krabici jsem vyndala a šla si sednout na balkon.

Jakmile jsem si všechno nachystala, tak jsem zkusila zavolat Richardovi.

Naštěstí pro mě měl volno.

„Ahoj lásko." malinko se mi zlomil hlas

„Ahoj, jak ti je?, jsi v pořádku?, nemám přijet?, nebo ti něco dovíst?" vyhrkl ze sebe, hned co uslyšel můj hlas

„Riči, Riči, klid, pomalu, mám čas s tebou v klidu popovídat, nemusíš na mě vybalit všechno během jedné minuty." zasmála jsem se a začala si obkreslovat motiv, co si chci vytetovat. Jelikož jsem měla Richarda na Facetime, tak dobře viděl, co právě dělám.

„Co to bude, až to bude?" usmál se

„Překvapení." poslala jsem mu vzdušnou pusu

„To si nechám líbit, ale teď mi spíš řekni, jestli ti nemám něco přivíst."

„Zatím ne, možná jenom Arwena a sebe." trochu jsem si povzdechla

„Tak to nevím, jestli ti dokážu splnit, a hlavně jestli by to bylo dobrý." zvedl se z postele a šel otevřít klec, ve které ležel Arwen a spal

„Klidně ho nech spát." usmála jsem se

„On bude rád, že tě aspoň takhle uvidí a uslyší. Je z toho chudák na prášky." sedl si zpátky na postel a poklepal na místo, který normálně patří mně, ale bohužel se na něm teď nějakou dobu nejspíš neobjevím
Arwen to pochopil velmi rychle a během chvilky ležel spokojeně vedle Richarda

„Vy jste sladcí. Miluju vás." malinko jsem se rozplynula

„My tebe zlato." usmál se, ale z jeho hlasu byl cítit smutek, možná lehce i strach

„Neboj se, to bude dobrý. Nic se nestane. Táta vychladne a bude to zase dobrý. Večer si s ním zkusím promluvit. Přece jenom jsem dospělá a samostatná." koukla jsem na něj, vzala si strojek a pomalu jej přiložila k mému stehnu

„Víš jak to máte u vás v rodině..., přece jenom i ty jsi sem tam malinko podobná tvýmu fotrovi. Prostě se o tebe bojím, hlavně když už vím, že s nikým jiným nechci trávit zbytek života." byl na měkko, jeho hlas se chvěl, chvilkama se i zlomil

„Vážně se neboj, vím jak s tátou pracovat. On dělá jakej je tvrďák, ale v jádru duše je to hodnej člověk." ujistila jsem ho

„No, tím si nejsem zas tak jistej." odmlčel se

„Ale já ano. Bude moc vadit, když mu řeknu, kdo mi to udělal, nebo aspoň od koho ti chlapi byli?" v mém hlase byla slyšet nejistota

„Nevím jestli je to dobrej nápad. I když je to svým způsobem vyřízený, tak pořád by se to nemělo dostat ven, hlavně ne, když je tvůj táta ministr financí, chápeš mě?"

„Chápu, ale čím dřív se dozví pravdu, tím dřív budu doma a tím dřív budeme zase spolu." začínala jsem být trochu zoufalá

„A já zas chápu tebe a že to je pro tebe na hovno, ale je to nebezpečný jak pro tebe, tak pro nás, tak pro tvoji rodinu." bylo na ně vidět, že teď nechce nic jinýho než být se mnou

„Hm, ale já nevím, jak dlouho to tady zvládnu. Já jsem tady sotva 5 hodin a už mám pocit, že si vystřelím mozek z hlavy. Kouřit mi nepomáhá, hulit mi nepomáhá, alkohol mi taky nepomůže. Začínám být strašně zoufalá." dokončila jsem obrys kérky

„Já tě chápu a nepřeju si teď nic víc, než abys tam teď byl s tebou, nebo ještě líp, aby ty jsi byla tady a v klidu." koukal se mi jeho čokoládovýma, momentálně lesknoucíma se, očima do těch mých

„Neplakej, ničí mě to." zlomil se mi hlas

„Promiň, já už jenom prostě chci, aby všechno bylo dobrý." pohladil Arwena

„No nic, budu muset končit, potřebuju dodělat to tetování a asi si u toho trochu uklidit v hlavě. Miluju tě. Pa." podívala jsem se na něj omluvným pohledem

„Já vezmu Arwena ven, taky si to potřebuju urovnat myšlenky. Já tě taky miluju, pa." poslal mi pusu a já pomalu zavěsila

V mé hlavě se začal točit kolotoč otázek a teorií, co kdyby a co by se dalo udělat jinak.

„Já se z toho poseru, fakt že jo." malinko jsem zařvala ven z balkonu

Moje břicho se pomalu začalo hlásit o jídlo.

Rychle jsem si přelepila tetování fólií, aby se mi do něj nedostala žádná nečistota a zamířila jsem do kuchyně.

V kuchyni na baru seděl táta a měl před sebou panáka s medově hnědou tekutinou. Samozřejmě, jak jinak než jeho milovanej rum.

„Ahoj.." řekla jsem trochu nesměle, protože z jeho pohledu jsem nebyla schopná vyčíst žádnou emoci

„Čau." odpověděl stroze

„Tati, víš..., já bych ti asi chtěla něco říct." sedla jsem si vedle něj

„Že by slečna konečně dostala rozum?, poslouchám." otočil se na židli směrem ke mně

„Slíbíš mi, že když ti řeknu, kdo mi to udělal, tak mě pustíš domů?, nebo aspoň Richarda za mnou?" podívala jsem se mu do očí

„Stejně mi řekneš nějakou pohádku. Karin proč nechceš od toho násilníka odejít?, tady se ti už nic nestane, dveře tady máš otevřené a nemusíš mít strach." napil se ze své skleničky

„Protože to není žádnej násilník, ale člověk se kterým chci strávit zbytek mýho života, on jedinej byl schopnej pro mě zabíjet, když mi ten váš povedenej zeťáček vyhrožoval smrti a vydíral mě. Má o mě strach jak o vlastní dítě a ničí ho, že se mnou nemůže být. Richard je nejmilejší a nejhodnější člověk, kterýho jsem za svůj život potkala. On tak nevypadá, ale důležitý je to, že to dokáže dát najevo, že mi to dokáže dokázat. Miluju ho a to se nezmění ani když mě tady zavřete."

„Karin z tebe nemluví rozum. Ty to nevidíš, že tě má omotanou kolem prstu?" podíval se na mě nepříjemně

„Nemá, a ani nikdy neměl." zvedla jsem se a šla jsem si udělat něco k jídlu

„To vidím." kopl do sebe zbytek rumu, co měl v panáku před sebou

„To nemá smysl, už jsi mohl vědět pravdu, ale ne, ty si prostě musíš jet tu svoji pravdu, která není ani trochu založená na faktech a skutečné pravdě. Ale proč mě to vůbec překvapuje, však to jste vy politici." vzala jsem si talíř a odešla do svého pokoje