𝖄𝖔𝖚 𝖜𝖎𝖑𝖑 𝖇𝖊 𝖒𝖞 𝖌𝖆𝖓𝖌𝖘𝖙𝖊𝖗 2

27.

[pohled Richarda]

Seděl jsem pořád u jídelního stolu a četl si jeden a ten samej článek dokola. Když jsem začal hledat dál, tak na mě začaly vyskakovat články, kde se tomu vyjadřoval i její otec.
„Tohle rozhodně nenechám bez odezvy. Případ už řeší policie. Každopádně moje dcera by měla být mimo ohrožení života v domácí péči." přečetl jsem nahlas rozhovor jejího otce

„Super, takže už jsou do toho zapojení cajti." zvedl jsem se a šel za Davidem

„Davide?, potřebuju s tebou mluvit." zaklepal jsem na dveře

„No?, tak pojď." ozvalo se zpoza dveří

„Čau, tohle bys měl asi vědět." hned jsem začal a podal jsem mu mobil s článkem

„No, a máme tady problém." hodil mobil na stůl, jakmile si to přečetl

„Asi tak." dal jsem mu za pravdu

„Jinak Karin říkala, že za ní chce dojet matka a nejspíš i otec." dodal jsem

„Ještě lepší hele." ironicky zatleskal

„Ona za to nemůže." řekl jsem trochu sklesle

„Já vím, ale já říkal, že bude problém s tím, že je její otec v politice."

„Ty vole v politice může znamenat, že dělá starostu. Já se teprve před půl hodinou dozvěděl, že její fotr je ministr financí. A to s ní žiju skoro dva roky. Jak jsem to měl tenkrát vědět asi?" nechápavě jsem se na ni podíval

„Já chápu, že se o ni asi bojíš, ale uklidni se, tímhle ničemu nepomůžeš. Měli bysme nějak vyřešit ty její rodiče." stoupl si

„A to chceš udělat jak?" povytáhl jsem tázavě obočí

„No viděl bych to tak, že se s nima asi budeme muset sejít."

„Tak tos asi upadl ne?, ty už si zapomněl, co se tenkrát stalo?"

„Richarde, jinak to nejspíš nepůjde. Musíme je uklidnit a přesvědčit, že se vážně nic vážnýho neděje."

„Super, to je výborný. Zasranej Moris! Stejně za to ve finále můžeš ty!, kdybys tam s náma poslal ještě někoho, tak tohle nemusíme vůbec řešit!" začala se ve mě vařit krev

„Richarde!" chtěl mi připomenout, kdo je tady šéf

„Na to ti seru." vzal jsem si mobil a s třísknutím dveří odešel

Po tom co jsem vešel do pokoje, tak jsem viděl, jak Karin něco řeší a rozhodně není v klidu.

„Do prdele, můžeš to už konečně pochopit?!" byla poslední věta, po které zavěsila hovor

„Táta?" zeptal jsem se

„Jo.." řekla pořád naštvaně

„Chce přijet, že?"

„Bingo." ironicky se usmála