SMRT JE JENOM ZAČÁTEK

Část 9

„Povstaňte!" Přikázal král, a měřil si obě dvě pohledem, který naháněl strach. „Ani trochu se mi nelíbí, vaše přítomnost na mém hradě. Vyhovím ale přání královny matky. A přání místokrále, o možnost dvořit se tobě, Miuro z Hagaru!" Zahřměl jeho hlas místností. 

„Děkuji, můj pane. I mě je místokrál pohledu, i srdci milý." Zašeptala Miura. Pak se způsobně uklonila, a dle etikety sklonila hlavu. 

„Je to pro tebe čest! Nezapomeň však, že já, rozhoduji o tom, zda jsi pro místokrále dost dobrá! Na mne záleží, zda se staneš jeho ženou." 

„Jsem si toho vědoma, můj pane. Vynasnažím se, abych vyhovovala vašemu požadavku."

 Varrock jen něco zavrčel a opřel hlavu do opěradla svého trůnu. Pohled na něj všem říkal, že je znechucen z oné situace, a to také opravdu byl. Kdyby bylo jen na něm, nechal by je vyhnat z království. A kdyby se mu znelíbili, nechal by je bez milosti popravit. Jenže bral v potaz přání svého bratra, a hlavně přání své matky. Ač se mu nelíbilo sebevíce. 

Ještě nikdy na svém hradě, nehostil osobu ženského pohlaví. On, ani bratr neměli zatím touhy po ženění, ale jak se zdálo, Conrad byl onou dívkou zcela okouzlen. Nedokázal mu to odmítnout, i když to znamenalo, zde strpět i její sestru. 

A ta dívka, v něm vyvolávala zcela neznámé pocity. Takové, jaké neznal. Už když ji spatřil v lese, mohl ji zajmout a potrestat za tu opovážlivost, lovit bez jeho svolení, v jeho lesích. Jenže si musel přiznat, že ho její odvaha a statečnost ohromila. 

Ještě nikdy nepotkal ženu, holdující mužským radovánkám. A okouzlila ho i její nevšední krása. Když vstoupila do sálu, nedokázal z ní spustit oči. Poprvé ji spatřil v ženském oděvu, a byla překrásná. Dlouhé, černé vlasy, ji ve vlnách splývali až k pasu a její hruď, se dmula, ve skrovném výstřihu jejích šat. 

Díval se na ni, a na jednu stranu byl rozzloben její neznalostí etikety. Měla kráčet k němu s pokorou a oddaností, ale vypadalo to, jakoby si ani nebyla vědoma nebezpečí, které jí hrozí, zda neobstojí. Na druhou stranu ho ale její nehraný zájem, údiv a nadšení, zcela omámil. Několikrát si svou nešikovností, dokonce sešlápla okraj svých šat a nechybělo mnoho, aby se skácela k zemi. 

Mělo by ho to rozzlobit a pohoršit. A zcela jistě, by to tak za jiných okolností, a byl-li by to někdo jiný, i tak bylo, ale nyní cítil zcela něco jiného. Zájem. Poprvé, za více jak dvě stě let, se díval na ženu jinak, na objekt svého chtíče. I když právě onen chtíč, a reakce jeho těla, ho zcela vykolejila.

 „Co ovšem udělám s tebou?!" Zavrčel, a zpříma se jí zadíval do očí. 

„Jsem zcela ve vašich rukou, můj pane." Vydechla Zephyr a pohled mu opětovala. 

„Ano! To máš pravdu! To jsi! A když se mi znelíbíš...!" 

„Necháte mne popravit?" Vyhrkla bez rozmýšlení. 

„Jistě! To bych mohl!" zamračil se, „Máš snad nějaký důvod si myslet, že bych to měl učinit?!"

 „Ne, můj pane. Jen..., slyšela jsem, že je vaší oblibou pořádat popravy mladých dívek, které se vám znelíbí." 

Miura potichu vyděšeně zasyčela na svou setru, ať mlčí. Ta ovšem jako vždy, nejdříve jednala, než myslela. A mluvila tak, jak ji myšlenky přišla na jazyk. To ovšem v přítomnosti krále, bylo zcela nežádoucí. 

„Ach tak! A dovoluješ si snad zpochybňovat královo rozhodnutí?!" procedil skrz zuby Varrock, „Znamená to, že jsi stejná, jako ostatní bezvěrci a slepě následuješ zvěsti mých vzbouřenců?!" Mračil se na ní tak, že Miura strachy ani nedýchala, ale Zephyr, zřejmě nepochytila varování v jeho hlase. 

„Ne, můj pane. Nepatřím, k vašim vzbouřencům. A nezpochybňuji nic, co jste učinil. Však o vás nic nevím. Neposlouchám klepy, můj pane. Já jen..." polkla a hodila letmý pohled na svou sestru. Varrock pochopil. Na rozdíl od její sestry, která jistě hltala písemnosti všeho druhu. Rozhodl se ale, už jen kvůli bratrovi, dělat, že to přehlédl.

 „Dobrá!" řekl po několika dlouhých vteřinách ticha, „Učiním výjimky. Ale chci..., abyste se nechaly podrobit zkoušce panenství. Jestli se má můj bratr ucházet o tvou ruku, Miuro z Hagaru, musíš být panna."

 „I tedy i já, můj pane?!" vyhrkla Zephyr, „Já přeci nemusím dokazovat..." 

„Jistě, že i ty! Přeji si to!" Zavrčel král rozzlobeně.

 „Ale proč, když..."

 „Kruci!" zařval tak, až z něj šel strach, „S králem se nediskutuje, o jeho rozhodnutí! Nebo máš snad co skrývat? Tvé tělo už přijmulo muže? Už oddala ses muži na loži?!" 

„Ne! Neoddala, můj pane. Jsem panna, já jen..." Polka, zčervenala pod jeho pohledem a sklopila zrak.

 Varrrock si ovšem všiml, jejího ruměnce. A vlastně sám ani nechápal, proč je pro něj tak důležité vědět, že je zcela nevinná a nedotčená. Doteď neřešil, onu maličkost u žádné z žen, se kterou spal. Šlo mu jen o ukojení své potřeby těla, a o nic víc.

 Ale když se díval na tuto dívku, měl potřeby, které ho samotného překvapovali.