SMRT JE JENOM ZAČÁTEK

Část 25

„Můj králi," vydechla udýchaně Miura, když před ním poklekla, „Zephyr se ztratila!" Bylo již na druhý den, a když Zephyr stále nevycházela z pokoje, šla se podívat, zda ještě nespí. Postel byla ale prázdná. Tak se ji vydala hledat do stájí a do kuchyně. Prohledala celý hrad. A když zjistila, že její kůň je pryč, došlo ji, co se stalo. 

„Pryč?!" zamračil se král a vyskočil ze židle, „Co to říkáš?! Jak to myslíš, pryč?!" Procedil skrz zuby, ale ihned mu bylo jasné, že porušila další, z jeho příkazů.

 „O..., obávám se..., že tuším..." vykoktala Miura a provinile k němu vzhlédla. Nemohla si pomoci, ale pokaždé, když se ocitla v jeho přítomnosti, měla z něho strach. Pak ale pohlédla na vedle stojícího Conrada a dodala si odvahy.

„Co se stalo, má paní?" Řekl místokrál, a podal ji dlaň, aby povstala. 

„Já..., myslím..., totiž..., včera jsme měli menší rozhovor, a Zephyr se zmínila o onom dopisu..." vykoktala zmateně, a když pohlédla na králův netrpělivý obličej, rozklepali se jí nohy. 

„Tak mluv!" zavrčel a potlačil nutkání, s ní zatřást. Kdyby to nebyla ale Conradova vyvolená, jistě by to udělal. Takhle se vší silou vůle držel, aby se krotil. Měl totiž podezření, že opustila jeho hrad, a ona představa mu přivodila husí kůži. 

„Vzpomněla si na dopis od Desdemony z Hagaru, který máme v držení již mnoho generací. Je ukryt v naší tvrzi a říkala..." vzlykla a přitiskla se k Conradovi, „mám podezření..., že se pro něj sama vydala."

 „Cože?!" vykřikl Varrock a pevně semkl ruce v pěst. „To nemohla kruci udělat! Však ví, jak je to nebezpečné!" Pokoušeli se o něj téměř mrákoty. Přeci jejich tvrz byla několik dní jízdy na koni vzdálená a jeho lesy jsou plné nebezpečí. Ale moc dobře věděl, že to udělat mohla.

 „Holka jedna zatracená!" procedil skrz zuby a otočil se ke dveřím, kde stála jeho stráž, „Ať se mí muži připraví na cestu. Připravte mi koně a za hodinu vyrážíme!" 

„Jedu s tebou!" Řekl Conrad, ale Varrock jen zatřásl hlavou. 

„Ne! Pojede Caecilius. Když král není na hradě, musí být přítomen alespoň místokrál!" Pak znovu pohlédl na Miuru, „O jaký dopis se jedná?!" 

„O dopis, od Desdemony z Hagaru, pane. Je předáván z generace na generaci, ale četli jsme ho jako děti, a už nevím..." zavzlykala.

 „To bude jistě ten scházející dokument, který jsme hledali, můj králi." Pronesl Caecilius zamyšleně. 

„Proč tedy nepočkala, a vydala se na cestu sama? Přeci ví, jaké nebezpečí jí hrozí!" Zamračil se Conrad. 

„Jistě že to ví!" zahromoval Varrock, „Má ale svou hlavu! Je tvrdohlavá! Nezvladatelná! Umíněná! Jen co ji dostihneme, vyčiním ji tak, že se bude divit!" zuřil, a výraz jeho tváře vypovídal o tom, že to myslí vážně, „Seřežu ji! Zamknu ji v pokoji! A když to bude málo, přivážu ji k posteli, kruci!" Vykřikl a rychlím krokem vyrazil z místnosti.