SMRT JE JENOM ZAČÁTEK

Část 27

„Varrocku!" Vykřikla Zephyr, když zahlédla temnou postavu ve dveřích. Dva muži, kteří ji drželi za ruce, i onen bídák, který se jí chystal znásilnit, zůstaly téměř strnule, a s otevřenou pusou zírat ke dveřím. I zbylí tři padouši, strnuly téměř na místě. „Tak! A teď ti král uřízne hlavu!" vyprskla a znovu sebou zaházela. Pak kopla muže do slabin, „A já ti uříznu ten tvůj špinavý penis!"

 Muž se jí pokusil chytnout, ve snaze si z ní udělat svůj štít, ale Varrock byl rychlejší. Její křik a nadávky, slyšel, už když dojížděl ke tvrzi. Jeho srdce se v tu chvíli rozbušilo takovou silou, že měl pocit, že mu musí vyskočit z hrudi. Nikdy v životě, necítil takový strach.

 Vpadl dovnitř, a když viděl Zephyr na zemi, a chlapy, kteří se nad ní sklání, málem zešílel. Jedním mávnutím meče, připravil bídáka o hlavu. A než se stačili vzpamatovat i ostatní, na jeho muže už nezbyla žádná práce. V krvi se na zemi během několika vteřin, válelo šest mrtvých mužů. 

„Jo! Říkala jsem, že vás král připraví o hlavu!" Vykřikla Zephyr, když se konečně nad ní vztyčil.

 Několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak k ní přiklekl. Bože! Jak velkou chuť měl ji pořádně nařezat. Její statečnost, mu ale stále brala dech. Změřil si ji pohledem od hlavy až k patě. Nezdálo se mu, že by byla vyděšená, ale bylo mu jasné, že na ní důsledek toho co se stalo, teprve dopadne. 

„Jsi v pořádku?" Vydechl, a pak si ji úlevně přivinul do náručí. Přitiskla si hlavu na jeho hruď. Na moment zavřel oči. Najednou si i on představil, že by o ni přišel. Ta skutečnost ho téměř vyděsila. „Vzal si tvé panenství?" Zašeptal do jejích vlasů.

 „Ne! Chtěl, ale nepodařilo se mu to. Jednou se do mě pokoušel vstoupit, ale..., kdybys nepřišel..., bože!" vzlykla a přitiskla se k němu ještě pevněji. Byla téměř nahá, třásla se mu v náručí, a on si představil, že by přijel jen o pár minut později. „Varrocku..., chci se vykoupat. Cítím se tak špinavá, od jeho rukou, a mám strašný hlad. Já..."

 Varrock pevně semkl rty. Vynadat ji může později. Určitě ji vyčiní tak, že si již nikdy nedovolí, porušovat jeho příkazy. Ještě nevěděl co s ní učiní, ale něco takového, ji už nikdy nedovolí. Jakože je nebe nad jeho hlavou, a on je samotný král Sheeboornu, tahle holka ho bude poslouchat, nebo se vážně nezná. 

„Ubytujeme se dole u jezera," prohodil ke svým mužům, aniž by ji pustil ze svého objetí, „rozbijte tábor, a připravte něco k jídlu. Potřebujeme se všichni vyspat a najíst."

 „Ano, pane." Přikývl jeden z jeho zbrojnošů, a kývl na ostatní.

 Pak si vyhoupl Zephyr do náručí a vykročil ke dveřím.

 „Varrocku..., ten dopis," ukázala na kamennou zeď, „je pod tím kamenem, se železným hřebem." Varrock kývl na Caecilia, a spolkl poznámku o tom, že kvůli něčemu takovému, ohrožuje svůj život. Bylo mu jasné, že se na cestu nepřipravila, a že tedy celé tři dny ani nejedla.

 Teď se bude soustředit na to, aby se o ni postaral. Aby se vykoupala a najedla. Vyspala, a zapomněla na to, co se stalo. 

Teprve pak, ji pořádně nařeže. Jak malé, zlobivé holce. Však se tak přeci chová.