SMRT JE JENOM ZAČÁTEK

Část 34

Varrock stál na břehu a srdce mu bušilo jako splašené. Nakonec se rozhodl přijít, ale jenom proto, aby dal všem mužům najevo, že tato dívka není volná. A nikdy nebude.

 I když s ní být nemohl, nedovolí, aby patřila jinému muži. Ačkoliv si byl vědom toho, že si jeho mysl odporuje, věděl, že nikdy by snad nepřežil vědomí, že ji vlastní jiný muž. 

Už když přicházel, všiml si, že několik svobodných mužů postává na břehu v místech, kde prala své prádlo Zephyr. Projevovali zájem a stačilo její kývnutí, kterým by svolila k tomu, aby se jí dvořili, a pak by si ji onen muž mohl vynést na břeh.

 U srdce ho bodl osten žárlivosti. Představa, jak se ji některý z nich dvoří, mu přivodila husí kůži. Už jen pohledy těch mužů se mu nelíbili, a pocítil chuť jednoho po druhém chytit pod krkem.

 Sám se podivil tomuto svému rozpoložení. Vůbec se mu nelíbilo, že žárlí, a že cítí nutnost těm mužům ublížit a všem ukázat, že není volná. 

Stoupl si na břeh a hltal ji pohledem. Nedokázal z ní spustit oči. Byla překrásná. Mokrá košile se jí lepila na plná ňadra a její ztvrdlé bradavky, byli zcela zřetelné. Vypadala téměř jako nahá a při každém jejím ladném pohybu, ho píchlo ve slabinách.

 Připadala mu jako vodní víla. Mokrá, žádoucí a hříšná. Mokrá košile obepínala její křivky, že ani tmavý trojúhelník, mezi jejíma nohama, nemohl mu ujít. Téměř zasténal nahlas, když ucítil tvrdost ve svém rozkroku. 

Ač její nevinnost z ní přímo sálala, poznal, že se snaží ho svést. A šlo jí to velmi dobře. Její pohyby, v něm vzbuzovali touhu tak nezměrnou, že cítil pomalu fyzickou bolest. 

Vlnila se ve vodě do rytmu hudby, a směsice její nevinnosti a zároveň živočišné krásy a touhy v jejích očích, ho ještě více vzrušovala. Jeho ztvrdlé mužství tepalo touhou a bylo mu jasné, že to musí být vidět. 

Vůbec se za to ale nestyděl. Nebyl jediný, který po své ženě toužil. Však toto byla oslava lásky. A pohled ženy na muže, kterého miluje a kterého svým tancem a sváděním dostala do takového stavu, byl k nezaplacení.

 I Zephyr si všimla, Varrockova vzrušení. Stál s nohama rozkročenýma, ale v jeho rozkroku bylo patrné, po čem touží. Pod černou látkou, přiléhavých kalhot, si nemohla nevšimnout jeho erekce.

 Zrudla pod tím pohledem a v jejím lůně zatepalo. Pak ho začala vábit. Přesně tak, jak to dělali ostatní ženy. Ukázala na něj prstem a stále se kroutíc do rytmu hudby, předváděla mu tanec touhy. 

Vlnila se, a naznačovala svýma rukama, pár centimetrů nad svými křivkami, jak se sebe dotýká. To nemohlo nechat chladným žádného muže. A nenechalo ani Varrocka. Jeho předsevzetí, bylo pryč. Rozplynulo se, jako pára nad hrncem.

 Udělal další krok ke břehu a zastavil se na samém okraji. Zíral na ni, jako na zjevení a zhluboka oddychoval. Srdce mu bušilo, a krev se mu pomalu vařila v žilách. Jeho mužství tepalo touhou a ztvrdlo tak, že nahlas zasténal. 

A když na něj znovu ukázala a pokývala prstem, aby šel k ní, zprudka vydechl. Sevřel ruce v pěst, zhluboka se nadechl, a pak se vřítil se do vody jako smyslu zbavený.