Rande s hvězdou za 7 dní [ff Tom Hiddleston]

9. kapitola - Tak trošku v soukromí

~Zoe~

Nějakým záhadným způsobem jsem se vybelhala z divadla a teď stála před Temží s pohledem na celý osvětlený Londýn. V úžasu jsem si prohlížela všechnu tu nádheru – parníky na osvětlené řece, davy lidí, kteří se většinou objímali a drželi za ruce...

I když byl červen, bylo celkem chladno. Přitáhla jsem si blíž k sobě Ambeřinu bundu a vdechovala čerstvý vzduch. Bob došel ke mně, v ústech měl cigaretu, která na jeho rozměry vypadala jak párátko.

„Nemáš taky?" žadonila jsem. Čekala bych cokoliv – od ignorujících pohledů až po nějaký řeči, ale sáhl do saka pro krabičku, vytáhl z ní jednu a podal mi i zapalovač. Fajn, zírala jsem.

Nikdy dřív jsem nekouřila. Spolužáci mi to často nabízeli, ale já vždy znechuceně odmítla. Teď jsem viděla ideální příležitost pro tyhle nikotinový kouzla.

„Zo?" ozvalo se po deseti vteřinách za mnou. Otočila jsem se na patě a podívala se do Tomovy nesmělé tváře. Ve večerním šeru vypadal ještě krásněji než za dne. Jeho oči teď měly barvy bouřkové modré. Přejel po mně pohledem a zamračil se nad cigaretou, kterou jsem držela v ruce. „Ty kouříš?"

„Ne!" vyjekla jsem automaticky a zahodila zbytek. Omluvně jsem se na Boba usmála. Kouř v mých malých scvrklých plicích mě nutil ke k dusivému kašli. Tom ke mně přiběhl, poplácal mě po zádech a nabídl mi vodu. „Díky," odpověděla jsem. Přikývl a rozhlédl se kolem. Povytáhl rukáv od kabátu a podíval se na hodinky.

„Možná bychom už mohli vyrazit, co ty na to?"

„Kam?" nechápala jsem. „Ty se nemáš vrátit? Celý jsem to tam podělala. Nevyhodil tě, že ne?"

Zakroutil se smíchem hlavou. „Ne, ani ne. Víš, on se celou dobu smál taky. Ale asi mu došlo, že bychom tebe odhlasovali jako mou Virgilii a celý scénář bychom nechali na tobě. Abych byl upřímný, líbilo by se mi to mnohem víc."

„Mně taky," usmála jsem se. „No a co nás bude čekat teď?" povytáhla jsem zvědavě obočí.

„Domov," pronesl svatě a objal mě kolem ramen. Byla jsem neskutečně zmatená, ale konec konců bych se takhle nechala odvést Tomem Hiddlestonem i do samotného pekla. Prošli jsme několik uliček, až se dostali na menší parkoviště. Jiný člen ochranky stál u zaparkovaného Jaguáru.

Tom s ním tiše mluvil a bodyguard přikyvoval. Pak se na mě Tom otočil: „Tak pojď, Zoe, nastup si."

Zůstala jsem stát a váhavě si prohlížela auto.

„Neboj, to tě nekousne," dodal se smíchem.

Pokrčila jsem rameny a vlezla si do přidržovaných dveří. Chtěl se přese mě natáhnout a připoutat mě, ale položila jsem mu dlaň na ruku a s malým úsměvem zakroutila hlavou. „Dobrý, já to zvládnu."

Mrkl na mě a zavřel dveře. Viděla jsem, že se ještě chvíli dohaduje s Bobem a druhým chlápkem, ale nakonec mu uctivě poklonili hlavou a rozloučili se. Tom obešel auto a vlezl si na sedadlo řidiče. Zavřel za sebou dveře a na chvíli vydechl.

„Ách, jak se mi stýskalo, ty můj mazlíku," zavrněl – on fakt zavrněl! – a vložil klíčky do zapalování. Motor krásně zapředl, jako kdyby mu odpovídal a Tom opatrně vycouval z parkoviště. Za chvíli jsme si to štrádovali po silnicích v Londýně. Podle hodin na rádiu bylo už skoro kolem jedenácté. Vykulila jsem překvapeně oči.

„To už je tolik?"

„Jojo," zasmál se. „Celý divadlo se protáhlo, ale konec konců, líbilo se ti to, ne?"