Rande s hvězdou za 7 dní [ff Tom Hiddleston]

Prolog - Hiddleston? Kdo?

Většina lidí jde kolem osmé hodiny k sobě do pokoje a připravuje se pomalu, hodně pomalu, do postele, popřípadě jde ještě vyjídat ledničku.

Já měla tu smůlu, že jsem žila v rodině, kde tradice se dodržovala asi tak, jako kdysi lidé chodili v neděli do kostela. Celá rodina se musela nacpat na jeden gauč a do dvou křesel, které k sobě ladily asi tak jako křiklavě růžová a korálová. Neříkám, že podobnou barvu neměly.

Většinou jsem byla namáčklá na jednom konci gauče, mladší sestra Kylie uprostřed a táta, který si původně nosil k televizi kyblík občerstvení a sud piva, pak na druhém konci, kde po deseti minutách usnul. Jeho chrápání bylo jak líbezný klavírní koncert oproti televizi, odkud vyřvávaly všelijaké nudné a příšerné sitcomy nebo reality show.

Maminka si většinou vzala práci k televizi; v křesle nerušeně šila malé kousky látek a sem tam zkontrolovala, jestli se někdo byť jen o píď nepohnul.

Mladší bráškové - dvojčata Felix a Oliver (při výběru jména na mě naši jaksi zapomněli, takže tehdy sedmiletá sestřička vyhrála) si vystačila s druhým křeslem a zkroutila se na něm tak, aby se mohla smát nad scénkami v televizi a zároveň se pošťuchovat.

Při tomhle celém ječení, pískání, chrápání a i štěkání sousedovic psa dobývajícího se do domu, jsem musela jen nevzrušeně sedět další hodinu a usmívat se jak šťastný, skoro dospělý puberťák, který netouží po ničem jiném, než trávit rodinné večery tímhle způsobem.

Žádné výmluvy ohledně učení či úkolů by neprošly, ani kdybych propadala. Byla to prostě tradice. A ta tradice tady vedla už sedmnáct let. Za ta léta jsem si na to nezvykla ani o chlup víc. S trpitelským výrazem jsem koukala do blba nebo nevědomky vytahovala peří z polštáře.

Dnešek nebyl o nic víc výjimečný. O kolena jsem měla opřené štosy sešitů a učebnic, ale nezaujatě si čmárala do oblíbeného skicáku. Zlatá večerní prokrastinace.

„Dámy a pánové, vítáme vás u každotýdenní oblíbené realitní show Rande s hvězdou za sedm dní!"

„Ááááá, už to začíná! Už to začíná!" ozval se decibelový jekot do mého levého ucha od mé sestry.

Naštvaně jsem ji probodla pohledem. „Mohla by ses uklidnit? Nejlépe tu celou kravinu vypnout? Potřebuju se soustředit."

„Vždyť se neučíš," konstatovala s nastrčeným nosem nad mým ramenem. „Co to zase je? Lavička, sedící holka zezadu a ptáčci. Co to sakra -"

„Laskavě se do mých věcí nemíchej," sykla jsem na ni, vytrhla jí ovladač z rukou a výrazně umlčela populárního Larryho Stevensona, moderátora téhle nesmyslné reality show.

Na to, že jí bylo třináct, měla pořádně ostrý lokty. „Hej! Vrať mi to! Když se ti to nelíbí, tak si pro mě za mě črtej třeba kamasutru, ale nech mě se koukat," vyplázla jazyk a zesílila televizi.

Protočila jsem oči a máma odložila šití a zvedla hlavu. „Ty víš, co je kamasutra? Zoe, tys naučila sestru tyhle sprosťárny?"

Vykulila jsem oči. „Co? - Ne! - Já-"

Kylie se zahihňala a užívala si ty zamračené a káravé pohledy, kterými mě máma spalovala. Najednou jsem si připadala až moc malinká. Žádné obhajoby ale neplatily. Mladší většinou vyhrávali nad staršími.

„Kamasúúútra!" zazpívali sborově bráškové a spolu s Kylie se začali řehtat.

Zanaříkala jsem a dala hlavu pod všechny papíry.