Rande s hvězdou za 7 dní [ff Tom Hiddleston]

7. kapitola - Hook má karmu

~Zoe~

Připomeňte mi důvod, proč jsem řekla, že jdu do tohohle pořadu. Abych potěšila svoje rodiče a svou nejmilejší sestřičku, s kterou jsem měla pořád plány, že ji zakopu do krtince? Aha. Abych si užila mládí a poznala svět? Jak říká má babička, času je na cestování dost. Ale není to tak špatná výmluva.

Ale dokáže mi někdo vysvětlit, JAK, KDY a PROČ se ocitl v mé posteli Thomas William Hiddleston?

„Vstávej, ty úchyle, nebo tě udají za to, že spíš s..." Co? Měla jsem v plánu říct, že jsem ještě pořád nezletilá?

„Ještě chvíli, mami..."

Zas tak stará jsem, proboha, nebyla.

„Tome," sykla jsem na něj a nadzvedla se, abych s ním zatřásla. Tom totiž usnul tak geniálně, že si udělal z mého zadku polštář. Ani jsem nevěděla, že je tak měkký. „Ležíš na mně. Vstávej, ty pako."

Možná ho vzbudilo moje divoké třásání, trochu i kopání nohama, anebo postelový twerking. Každopádně se mi povedlo setřást Toma na zem. Vykoukla jsem z okraje a zahihňala se. Na neučesaného Toma Hiddlestona se zmačkanou košilí a ještě rozespalýma očima byl nejsladší pohled na světě. Dokonce i teď bych dala přednost pohledu na něj, než koťátkům. A to znáte maličkost Zoe Adamsové.

„Co? Co? Co se děje?"

„Jsi u mě v pokoji, moulo," připomněla jsem mu.

Zamračil se a rozhlédl se kolem. „Jak jsem se sem dostal?"

„No," zamyslela jsem se a podívala se do stropu. „Buď jsi byl namol a připadalo ti to jako můj pokoj, nebo jsi náhodou nechtěně zabloudil od Amber ke mně, nebo..."

„Počkej, počkej, jak to myslíš od Amber, vždyť já-"

„Dobré ránko, Z-... sakra, co to má znamenat?!" Vážená zmiňovaná blondýna v bílém upnutém kostýmu s výstřihem do V a viditelnou push-upkou zamířila do mého pokoje a při pohledu na nás dokázala ubrzdit svou perfektní chůzi i na vysokých jehlách. V ruce držela nějaké formuláře v bloku, které jí při zaražení popadaly na zem. Zdálo se však, že si toho ani nevšimla.

Začala jsem se tlemit tiše do dlaně. Dokonce mě smích zachvátil natolik, že jsem jejich pohledy neunesla a raději přes sebe dala prostěradlo. Přes látku jsem slyšela tlumené sykání, které spíš patřilo od Amber. Raději jsem z něho vykoukla.

Blondýna měla založené ruce a povytáhlé obočí. Stála v obranné pozici a spíš vypadala jak býk chystající se vyběhnout proti červené. Tom seděl na zemi jak rozespalá hromádka neštěstí a mnul si spánky. I on věděl, že pokud něco neřekne, bude mít z toho problém.

„My jsme, já jsem-"

Fajn, Tome. Zachráním ti ty zpropadený koule já. Budeš mi pak líbat nohy. To máš za tu bonboniéru.

„Tom mi četl pohádku."

Viděla jsem, jak se na mě v šoku otočil a nebyl daleko od záchvatu smíchu. Jasně, měla jsem pravdu. To moc situaci neodlehčovalo. Ale aspoň jsem uměla lhát líp než on. Amber sebou cukla a podívala se na nás podezřívavě. Prohlédla si Toma sedícího na zemi a zhodnotila, že přeci jen ho nemůže z ničeho obvinit, když je oblečený. Sláva a díkybohu.

„Dobrá," pravila trošku váhavě a sklonila se pro papíry. Tom se přilepil se slintajícím pohledem nad jejím pozadím a ňadrech, když se k nám otočila. Zasraní chlapi. Povzdechla jsem si. Když jsem zvedla oči od žmoulání peřiny, díval se na mě. „Takže, vážení, trošku jsem prostudovala tvůj program, Tome, a zjistila, že stíháme opravdu jen málo. Ten Di-"