My babe

1.

Je tu další depresivní den. Dnes je pátek, to znamená že mě opět někam vytáhne Andy. Je to moje nejlepší kámoška, ale někdy mi leze na nervy, třeba když mě tahá každý víkend do klubů. To není cool Andreo. Jen se modlím že třeba má kocovinu nebo něco a dnes mi dá pokoj. Dost přemýšlení o tom jestli dnes někam půjdu, doufám že ne. Vyhrabala jsem se z postele a mířila do kuchyně kde už snídala mamka.

,,Dobré ráno, kdo se nám tu probudil." zasměje se a já ji jen probodnu pohledem. ,,Dobré." odpovím a naliju si vodu a sednu si ke stolu. Zakousnu se do koláče kterej už byl připravenej na mém talíři. ,,Dneska někam jdeš?" zeptá se mě máma. ,,No já doufám že mě Andrea dneska nechá v klidu." zasměju se mojí přiblblé myšlence. ,,Ale prosimtě, musíš se bavit. Nemůžeš furt myslet na toho blbce." požduchne mě loktem a usměje se na mě. ,,Děkuju za snídani, ale už půjdu k sobě." zvednu se od stolu a odcházím zpět do své nory. ,,Sáro já to nemyslela špatně." křikne na mě máma po tom co odejdu. Vytáhnu si ze skříně kraťasy a tílko. Vlasy si dám do culíku nasadím hodinky a vycházím z pokoje. Máma už v kuchyni nebyla, naštěstí. Neberu ji to za zlé jen mi to furt takhle připomína. Je to rok a furt nedokážu zapomenout kvůli ní. Nazuju si běžecké boty a zapnu do sluchátek písničky. Vyběhnu z baráku a můj směr je rybníček.

Po mém ranním běhu jdu do sprchy kde ze sebe smyju všechny špatné věci. Po mém těle stékají horké kapky vody. Vylezu ze sprchy a zabalím se do ručníku. Ze skříně vytáhnu kraťasy, triko a čisté spodní prádlo. Zalehnu postel a můj plán je následující. Koukat na seriál a jít spát. Pustila jsem si výměnu manželek, kdo říká že je to kravina lže. Prostě kdo se nechce koukat na ty fakany, manžela kterej má pivní pupek, a každý den je v hospodě místo toho, aby hlídal svoje děcka. Padla na mě únava a já se ponořila do říše snů.

,,Doprdele." okřiknu na celej barák. Už byla tma a mně volal někdo, kdo nechtěl aby Sára hezky spinkala. Ani jsem se nekoukla na jméno a zvedla hovor, neměla si to dělat Sáro. ,,Prosím, momentálně rušíš." řeknu do mobilu po tom co zvednu hovor. ,,Konečně Sárino, obleč se jdem na koncert, za hodinu jsem u tebe, dělej vstávej." vychrlí na mě Andrea a típne hovor. Doprdele Sáro to si nemůžeš přečíst kdo ti volá! Můj plán na celej den byl jasnej, bohužel se to zkomplikovalo takže opouštím postel. Jo mohla bych ji říct že nejdu, ale to ji zatím na tolik neznáte. Andrea je paličatá a vždy musí mít pravdu a všechny přesvědčí.