My babe

23.

Dneska je ten den. Den kdy si jedeme pořádně užít na Zrče. Strašně se těším, jelikož tam budu s lidma který jsou tu pro mě. Vzbudil mě telefonát od Andrei že už vyráží, ať za 10 minut jsem před barákem. No co si myslíte, jasně že jsem spala a probudila mě. Taky že bylo 7 ráno. Nevím co je to popadlo jet tak brzo, ale budiž. Rychle jsem vyskočila z postele. Dala si na sebe čisté spodní prádlo a snažila se ze skříně vyhrabat nějaké pohodlné oblečení. Nakonec jsem vytáhla látkové kraťasy a k tomu oversize tričko. Přece pojedem něco kolem 12 hodin a já se nehodlám oblíkat nějak extrémně hezky. Rychle jsem si udělala ještě skincare. A vzala si sluchátka pro případ nouze, což budu rozhodně potřebovat. Jelikož jet někam s Andy která je ukecaná a večně potřebuje mluvit, to je peklo. Telefon mi začal zvonit o sto šest. Tím pádem jsem vzala kufr s cestovní taškou na chodbu. Kde jsem si na sebe vzala pantofle. Zbytek bot mám stejně v kufru. Vyšla jsem před barák a už tam byl zas ten mini bus nebo dodávka. Jak bych tomu řekla. Calin vystoupil z auta a postupně všichni jelikož Calin řídi, na spolujezdci je Andrea což znamená že bude pouštět písničky. Vzadu sedí Willy s Davidem a úplně vzadu sedí Petr.

,,No honem, jedeš snad na měsíc ne?" zasměje se Calin kterej mi bere kufr s taškou do kufru. ,,Teď už se nám tu nic nevleze jelikož slečna Cittova s panem Adámkem se musí zabalit jak na měsíc." řekne Willy a já ho jemně praštím do ramene.

,,Tyvole sklop tu sedačku Davide." zařve na něj Calin a David teda sklopí sedačku abych mohla jít úplně dozadu. ,,Ahoj Sári." řekne mi Petr ,,Čauky." sednu si k okýnku a my vyrazíme.

Pomoc. Už to tady s nima nezvládám jelikož Andrea tu pouští chorvatský písničky a Calin s ní spolu zpívají. ,,Pomoc." řekne Petr a udělá obličej jak kdyby ho někdo zabíjel. ,,SOS!" zakřičím i když to mohl slyšet jen Petr, protože hudba hrála tak moc nahlas že jsme neslyšeli ani sami sebe.

,,Vstávej." řekne mi Petr, kterej před chvíli taky spal. Byli jsme oba v takovým tom polospánku. Po chvilce ticha promluví znovu Petr. ,,Měli by jsme se jít provětrat. Cesta bude ještě dlouhá a náročná." zasmál se a já s ním.   Oba jsme vylezli z auta a jelikož jsme byli na benzínce šli jsme si koupit něco k jídlu. Petr si koupil vodu a nějakou bagetu. A já si vybrala nějaký chipsy a sladkosti. Zaplatili jsme a šli si hodit jídlo do auta. Byli jsme uprostřed ničeho. Bylo tu jenom pole, benzínka a silnice.

,,Pojď zamnou." chytne mě za ruku a táhne mě k poli plných slunečnic. ,,Utrhl bych ti jednu, ale po cestě by zvadla. Takže až pojedem nazpátek." řekne mi a já se zasměju. ,,Myslím že bys to neměl trhat, koukni jak na nás ta borka čumí." otočíme se a pár metrů od nás stáls jakásy starší paní a koukala na nás jak kdyby jsme někoho zabili.