My babe

13.

,,Co se děje?" zeptá se mě Petr po tom co hodím tašku na zem a svalím se na postel. ,,Dominik je čůrák." odpovím krátce a zasměju se jak jsem byla blbá že by mě tam Dominik vůbec mohl chtít. ,,Pojď jsem." řekne a natáhne ke mně ruce na náznak objetí. ,,Ale já jsem v pohodě." řeknu mu, vážně bych snad byla v rozpacích kvůli mýmu bratrovi, ne díky.

,,Za 5 minut máme být u auta." oznámí mi Peťa, já jen kývnu a vezmu tašku a společně s Petrem vycházíme z pokoje. Vrátili jsme kartu na recepci, a vydali se ven k autu, kde už stáli kluci s Andy. ,,Čauky!" skočí mi kolem ramen Andrea a já ji objetí opětuju. Kluci se mezi tím pozdravili s Petrem.

Už jsme vyrazili na cestu, směr Brno. Řídí Calin, na místě spolujezdce sedí Andrea, vzadu sedí David s Willym, a my s Petrem úplně vzadu. Andrea pouštěla písničky, a furt osahávala Calina a cestou se líbali. My s Petrem jsme to nedávali, tak mi Petr dal jedno sluchátko a lehla jsem si mu na rameno, kde jsem taky usla.

,,Princezno." vzbudí mě snad nejoblíbenější hlas. Co to povídáš Sáro? Řeknu si sama pro sebe. ,,Země volá Sáru, haló." mává mi rukou před obličejem. ,,Promiň, jen jsem se zamyslela." řeknu mu a všimnu si že v autě jsme jen my dva. ,,Kde jsou..." nestihnu to ani doříct a Petr mi skočí do řeči. ,,Šli si koupit jídlo, pití, možná na záchod. Na záchod spíš jen Andrea s Calinem." zasměje se a já s ním. Děláme si vážně ze všeho prdel. Ale co, však je to sranda. ,,Koupil jsem ti bagetu a COLU ZERO." poslední slova zdůrzní a usměje se. Jak já ten jeho úsměv milu... Sáro to snad ne.
,,Děkuju." vezmu si od Peti colu s bagetou. Sním si to a mezi tím už přišli ostatní.

,,Chceš to dojíst?" zeptám se Petra po tom co jsem snědla půlku bagety, a už nemůžu. ,,Proč to nesníš? Nic si dnes nejedla." je roztomilý jak se stará. Sáro tohle by řekl každej, nehledej v tom něco co není. ,,Už nemůžu." řeknu a Petr si vezme bagetu kterou jsem mu podávala. Petr opět pustil písničky a já opět usnula.