Prisoner | Good Badboy 3

#9

Rychle se zvedla a stála vedle postele, jen na mě vyděšeně koukala.
"Promiň." Otřel jsem si oči

Odešla z pokoje.
Zůstal jsem tam ležet, klepaly se mi ruce. "Mrzí mě to" šeptl jsem do tmy jen tak pro sebe.

Ráno jsem se probudil a šel jsem rovnou dolů najít Schneidera. Schnei mě ale odchytl první. "Tille.. do prdele.. cos to vyváděl?"
Jen jsem zakýval hlavou, "já nechtěl"
Schneider si obouma rukama promnul obličej, "slyšel jsem ji v noci křičet, tak jsem se jí ptal co se stalo. Tille.. takhle ji nepomůžeš."
"Že ne? Kde je?"
"Ne Tille.. je v kuchyni."

Zamířil jsem tedy do kuchyně za Emmou, stála opřená o linku a upíjela čaj. Přistoupil jsem blíž a opřel se o linku hned vedle ní.

"Dobré ráno" zamumlal jsem směrem k ní. Jen na mě pokývala hlavou na náznak pozdravu.
"Omlouvám se, asi jsem to včera přehnal.." řekl jsem směrem k ní sklesle. Neodpověděla, ani se na mě nepodívala, ignorovala mě, jako bych byl neviditelný.

Pokračoval jsem "Já jen chci aby sis vzpomněla.." Zhluboka jsem se nadechl,

"Co jsem ti sakra udělala?" přerušila mě a opět se napila čaje.

Jen jsem sklopil hlavu "můžeme začít znovu?"

Vůbec se mi do toho nechtělo, měl jsem strach z toho, že mě bude nenávidět, že už ve mně nikdy neuvidí toho člověka, kterého znala a milovala.

"Naháníš mi strach" podívala se směrem ke mně.

"To jsem ti naháněl vždycky" pousmál jsem se trochu nuceně.

"Myslím, že bychom se měli poznat.. znovu. Em.. Já vím, že nevíš o co jde, že si mě nepamatuješ, ale hrozně mě bolí, že jsem pro tebe cizí člověk. Nech mě ti pomoct vzpomenout si, prosím."

Z pohledu Em

Jen jsem tak stála stále opřená o linku a sledovala Tilla, jak odchází ke Schneiderovi. Nechala jsem ho bez odpovědí, na všechny jeho otázky. Něco mě k němu táhne, ale stále nevím co to je.

Za chvíli jsem zahlédla Schneidera jak míří ke mně.

"Em? S Tillem jsme teď probírali, něco co se tě týká." pokusil se o náznak úsměvu.

"Napadlo nás, že bychom si udělali výlet na nějakou dobu, jen my dva." Přidal se Till k Schneiderovu projevu.

"Je to samozřejmě na tobě, ale bude tam pro tebe bezpečněji a možná ti to i pomůže vzpomenout si na Tilla" Pousmál se opět Schnei, teď už o něco upřímněji.

.

"Kam to vůbec jedeme?" Zeptala jsem se váhavě, abych prolomila trapné ticho, které panovalo mezi mnou a Tillem.

"Na místo, kde jsem vyrůstal, za chvíli tam budeme neboj. " Pousmál se Till a pomalu přibrzdil, aby nepřejel dost špatně viditelnou odbočku.

Projíždeli jsme cestou uprostřed lesa, vypadalo to tu velmi opuštěně a klidně zároveň.

"Jsme tu" usmál se Till a rychle vyběhl z auta, aby mi otevřel dveře. S úsměvem jsem mu poděkovala, Till mě chytl kolem zad a odvedl mě ke dveřím malého baráčku, u kterého jsme zastavili. Pozval mě dovnitř a mně se naskytl pohled na malou na malou, ale útulnou kuchyň, uprostřed ní se nacházel jídelní stůl. Po boku byl vchod do další místnosti a vedle něj dřevěné schody, které vypadaly, že se brzy rozpadnou.

"Tady jsem vyrůstal, vím.. nic moc, už Tu nějakou dobu nikdo nežije." snažil se obhájit Till.

"Líbí se mi tu" pousmála jsem se, abych ho uklidnila, zdál se dost nervózní.

.

O pár minut později

"Tak a tohle je ložnice" Řekl Till a tím dokončil svou prohlídku baráčku.

"Tak co si dáme k jídlu?" prohodil, zatímco jsme mířili do kuchyně, jen jsem pozvedla ramena.

"Víš co? Něco vymyslím a ty si mezitím odpočiň, co ty na to?" pousmál se a začal vyskládávat maso na linku.

Z pohledu Tilla

"Taak" zamumlal jsem si pro sebe, když jsem doservíroval jídlo a i s talířema jsem se vydal ven za Em, která seděla na zahradě.

"Už se to nesee." Zavolal jsem na ní z dáli zatímco jsem se trochu pral s dveřmi.

Usadil jsem se vedle ní na lavičku u stolu a podal jí jídlo. Sledoval jsem jak se usmívá, nemohl jsem uvěřit, že tu opravdu je, a že znovu vidím její úsměv, po dlouhé době jsem měl pocit, že je vše zase v pořádku. Přistihla mě jak si jí prohlížím, jen jsem se pousmál a popřál dobrou chuť.

Začali se mi hlavou honit různé myšlenky, co dál? Co teď? Jak ji připomenout kdo jsem a zároveň ji nevyděsit?

"A.. jak jsme se poznali?" Prolomila bolestivé ticho.

Uchechtl jsem se " Nevím jestli to stojí za zmínku.. V jednom zaplivaným baru"

Na tváři se jí objevil znechucený výraz "To jsem nečekala.. "

Z pohledu Em

Začal se smát "Nebylo to tak hrozný.." pokračoval

"Stála jsi tam u baru, já tam seděl s klukama.. všiml jsem si že koukáš směrem k nám.. A tak jsem sebral odvahu a šel si s tebou dát panáka" prohrábl si vlasy a pravděpodobně čekal na mou reakci.

"To zní o moc líp no" usmála jsem se ironicky a uskrla z drinku, který mi Till donesl k jídlu.

"Nevypadáš jako někdo kdo musí sbírat odvahu, aby šel za holkou" řekla jsem trochu zmateně a opřela si ruku o stůl.

Sklopil jen zrak a poté se ke mně pomalu naklonil, "U tebe jsem jí sbíral často" šeptl mi do ucha.

Najednou se mi zatmělo před očima..

ABRAKADABRA.. neuvěřitelné.. ale po několika letech jsem se dostala zpět na tento účet, během dvou dnů jsem si pročetla svoje staré fanfikce, zastyděla jsem se a pobavila.. přece jen, už to pár let bude a nikdo nechce číst nic co napsalo jeho mladší já 🤣

Každopádně jsem zjistila, že máme rozepsané kapitoly(třeba tahle, kde jsem jen dopasala pár vět ).. a nedokončené příběhy, které si zaslouží konec, také jsem koukala, že příběhy stále někdo čte, nebo začal číst až teď.. protoooo, se minimálně můžu pokusit nějak zakončit GBB, abychom měli všichni klid na duši, neslibuji žádný velký spisovatelský zázrak, také si už nepamatuji, jak přesně jsem měla v plánu v příběhu pokračovat, ale možná to vyjde a nějak to společně zmákneme 😊 Jen je mi trochu líto tuhle "úspěšnou" sérii nechat nedokončenou, když jsem ji teď našla.

Je mi ctí se sem k vám po asi 7mi letech vrátit.