Prisoner | Good Badboy 3

#3

Z pohledu Richarda
Kouknul jsem směrem k baru, kde seděl Till a mluvil.. Mluvil na prázdné místo vedle sebe. Ihned jsem za ním došel. "Tille?"
Jen se na mě otočil se slzami v očích.
"já vím.. Není tu." zvedl se pomalu ze židle, a já ho automaticky objal. "Mrzí mě to. Ale musíš se přesto dostat."
Jen si otřel pár slz a nasadil dost nepovedený důstojný obličej. A mířil ke stolu mezi ostatní.

Z pohledu Tilla
Posadil jsem se zpět ke klukům, nebylo mi tu dobře. Co bych dal za to aby tu teď byla s náma.. Se mnou.
" Zdravím" přišel ke mně někdo zezadu, malá blondýna s úsměvem od ucha k uchu. "A-Ahoj?" chvíli jsem na ni jen zíral, pak mi došlo kdo to je. Emily, Emmina kamarádka. Přišla ke Schneiderovi a lípl mu pusu na tvář, "Ahoj, zlato" opětoval ji polibek Schneider. A já na ně jen zíral. "Víš Tille.." začal Schnei, "Potom co se to všechno stalo, jsme se spojily tady s Emily, přece jen byla to její kamarádka. A.."  Emily mu do toho skočila, "začali jsme se tady s Doome vídat častěji.. Aaa nějak jsme to dali dohromady."  pousmála se. A já jen pokýval hlavou, "sluší vám to." pokusil jsem se o úsměv. A zvedl se od stolu s tím že pojedu domu, Reesh automaticky vstal s tím že mě odveze.

Dojeli jsme ke mně. "Zvládneš to? Jsi si jistý že nechceš společnost?" díval se na mě Richard zvídavým pohledem. "zvládnu to, chci být.. Sám" přikývl jsem a vylezl z auta.

"Vítej zpět" řekl jsem si pro sebe, když jsem vešel do bytu. Zamířil jsem k ledničce a vyndal si Rum, nalil jsem si skleničku, jen jsem tam stál opřený o kuchyňskou linku, zaujalo mě co si na stole. Byl to kus papíru, přistoupil jsem blíž, obrázek. Na obrázku byl dost nepovedený portrét 3 osob,  pod ním špatně čitelný nápis. Pokusil jsem se o to to vyluštit. Po mém dlouhém zkoumání jsem si byl téměř jist tím, co na papíru stojí.
Posylam ti obrázek gdy si pro mě přijede maminka?
Hned mi bylo jasné od koho to je.. Dejv. Vyhrkla mi slza. "maminka.. Nikdy" špitl jsem si pro sebe. "Ale já tě najdu." otočil jsem papír, přesně jak jsem si myslel, na druhé straně byla adresa, pravděpodobně nějakého ústavu. Jen jsem si setřel pár slz a napil se že skleničky, chvíli jsem na obrázek jen koukal. Připl jsem o na ledničku. A opřel se zpět o linku. Nahmatal jsem v kapse balení prášků, které do mě sypalo ve věznici, údajně kvůli psychice. Jeden jsem do sebe hodil a zapil ho rumem. Posadil jsem se ke stolu, jen jsem seděl a přemýšlel. Najednou se mi zdálo že slyším kroky nad sebou, v ložnici. , zvuk otevírajících se dveří. Ihned jsem vstal a vyběhl nahoru po schodech, a vzal za kliku od ložnice. Viděl jsem ji, jak tam sedí na posteli a s úsměvem na mě hledí. "Ne!" začal jsem křičet, prohrál jsem si vlasy, "Není tu!" padl jsem k zemi na kolena a položil si hlavu do rukou, "není tu, nebude." zamumlal jsem s pláčem.

Další den
"Dobrý den" vešel jsem do budovy, "Chci se zeptat, není tu Dejv? Malý hnědovlasý klučina.." v tu chvíli mi došlo, že vlastně nevím jak se jmenuje příjmením, pravděpodobně podle Davida. Slečna se na mě podívala. "Lindemann?" přikývl jsem. "nejspíš myslíte Dejva, zemřela mu matka? Je to tak? Údajně ji zastřelil přítel" opět jsem pokýval hlavou. "Tak ten tu není, už."
"Cože?" pozvedl jsem obočí.
"Ano, byl tu jen pár měsíců, odvedl si ho jeho otec."
"Nashle." Sklopil jsem hlavu a odešel pryč. "Ten bastard žije." zamručel jsem pro sebe.