Prisoner | Good Badboy 3

#6

Co kurva děláš?!" Křikl na mě hlas ode dveří. David. "Máš odpočívat!"

Z pohledu Tilla

Nemohl jsem spát. Pořád jsem na ní musel myslet. Jak mi mohli všichni lhát, tajit mi, že je naživu? Nemůže ji tam přece držet navždy.
Vzal jsem papír a tužku, a začal psát. Dopis jsem pečlivě zalepil a přiložil k němu lístek s nápisem "Prosím, dej jí to"

Přijel jsem k Davidovi a obálku strčil pod dveře.

Z pohledu Emmy
Opět jsem se probudila, seděl tu David, podal mi obálku a odešel.
Nechápala jsem co to znamená. Pomalu jsem obálku otevřela.
Vypadla na mě fotka. Moje fotka, na fotce jsem seděla někde venku s úsměvem na tváři a s malým dítětem na klíně. Vypadala jsem tak spokojeně. Otevřela jsem dopis a začala číst.

Ahoj Em,
Nejspíš nechápeš co to znamená. Ale dozvěděl jsem se, že jsi naživu, nedá mi to spát, jediná možnost jak ti být teď blíž je tenhle dopis. Nemusíš mít strach, známé se už dlouho, jen nesmím nic prozradit. Chci ti jen popřát ať ti j brzy lépe, a snad se někdy opět setkáme. Mrzí mě, že si mě nepamatuješ, ale naštěstí mám v hlavě uložené společné vzpomínky. Chci jen říct že mi na tobě vždycky záleželo a záleží. Vždycky jsem tě miloval, miluju a milovat nejspíš i budu.
S Láskou TL, tvůj dřívější zdroj problémů.

Byla jsem zmatená. Od koho to je? Ten člověk mě měl pravděpodobně opravdu rád.
Pomalu jsem se zvedla, dopis i s fotkou jsem si uložila do kapsy. Opatrně jsem našlapovala a opírala se o stěnu. Došla jsem ke dveřím, které jsem opatrně pootevřela. Nikde, nikdo. Vyšla jsem ven. Na proti dveřím byla pohovka, ležel na ní David. Nechtěla jsem ho vzbudit, pomalu jsem došla ke stolku a sáhla po svoji peněžence. Vytratila jsem se z domu.
Porad jsem v pohodě. Normálně chodím, dýchám, žiju.
Otevřela jsem peněženku a podívala se dovnitř. Našla jsem nějakou vizitku, Richard Z. Kruspe, hudebník. Bylo zde napsané číslo fixou. Nejspíš ho znám. Zezadu byla adresa. Vyrazila jsem směrem k němu.

Zaťukala jsem na dveře. Po chvilce se otevřely, stál tam černovlasý rozcuchaný muž, díval se na me jako na svatý obrázek.
"Em?" usmál se a objal mě.
"Takže,se známe." kývla jsem. Nejspíš mi došlo, že si moc nepamatuju.. Pustil me dovnitř a usadil na pohovku. "Opravdu. Jsi na živu." usmíval se. "Kde ses tu vzala?"
Všechno jsem mu pověděla, alespoň to.. Co jsem si pamatovala.
Vyprávěl i on pomalu jsem se rozvzpomínala. "Reesh!" křikla jsem, "znám tě.. Sakra! Já si tě pamatuju!" vykřikla jsem nadšeně  viděla jak se jen usmívá. "Ještě jedna věc.." podala jsem mu dopis který jsem dnes dostala.
Pečlivě si ho přečetl. "Znáš ho?" podívala jsem se na něj. "Ano. Vim kdo to psal. Ale nevím jestli mám tu pravomoc ti to říct."
Pokývala jsem, "jen mi řekni. Měla jsem ho ráda?"
Přikývl "bylo to mezi vama složité, ale čím ze ve skrytu duše ti na něm taky vždy záleželo. Jemu na tobě taky, a pořad záleží."
Zaslechla jsem zvonek. Reesh šel otevřít, za chvíli se vrátil. I s ním. Ten muž co za mnou přišel, ten o kterém se mi zdálo.
Jen se na mě usmál, a podal mi ruku "Ahoj" řekl tiše .
Jen jsem kývla. "Ani jsem se nepředstavil, " Till" posadil se naproti mne.
Till.. Sakra.. Nemůžu si vzpomenout.. Zamotala se mi hlava

Vynořila jsem se a začala ho mlátit do hrudi "Tille! Malém si me utopil!"
"Jsi naštvaná?" usmal se a chytl me za boky.
"Jo!"
Lípl mi pusu na krk "promiň"
"Ach jo..Tille..'

Opět jsem sebou cukla motala se mi hlava Richard mě držel za ruce " Jsi v pořádku? "
Přikývla jsem a podívala se na Tilla."Ty!" ukázala jsem na něj. "My.."
"Richarde? To je.. Je to on? Ten.. Dopis.. A to všechno?"
Richard se podíval na Tilla a pokynul aby to vysvětlil sam. Till se usmal a sedl si vedle mě. "Ano.. Neměla sis vzpomenout".
" nevzpomněla. Nepamatuju si nic ohledně tebe. Ale mám pocit, že te znám. Že tě znám jinak, než ostatní. Ale nevím nic."

Z pohledu Tilla
Koukla skleňenýma očima na mě a pak na Riche. Bylo mi také do pláče. Doufal jsem, že si vzpomene. I když jsem věděl,že  to  znamená, že si vybaví i ty negativní věci, to jak jsem se k ní choval.
Richard se postavil naproti nám. "Em? Na mě si vzpomínáš, že jo?"
Přikývla
"Věříš mi? Tak jako dřív?"
"Jo.." odpověděla tiše.
"Nezařídím, aby sis vzpomněla, ale vím jaký vztah jste k sobě měli. A, vím, že Till si po té nehodě, taky dost vytrpěl. Tak mě napadlo.. Em. Zkus ho poznat. Někam zajděte, na jídlo.. Co já vím".
Bylo hezké, že se Reesh snažil. Tohle, ale závisí na ní, a bylo by to neskutečně zvláštní. Zároveň, jsme dostali šanci začít od znova.
Podíval jsem se na ní. " já.. Já nevím. Ale.. Mám záblesky.. Sny.. A v nich je Till.. Z těch snů usuzuji, žes pro mě asi dost znamenal. Sice si nevzpomínám, ale.. Můžu tě zkusit poznat.
Pousmál jsem se. Dostal jsem tu další a poslední šanci, kterou jsem si tak moc přál.