Prisoner | Good Badboy 3

#8

Jen chápavě přikývl, "Takže.. Jasně, jediná možnost je, aby si vzpomněla

Z pohledu Tilla
Vzal jsem svou skleničku a mířil k sedačce za ostatníma.
Posadil jsem se a podíval se na Em. Nechci to dělat, nechci aby si myslela, že jsem hajzl, ale nejspíš není jiná možnost než se tak chovat, aby si vzpomněla.
"Co bude dál? Em zůstane u tebe Schneidere?"
Schnei se jen podíval na mě a pak na Em, "já nevím.. tady ji hledat nebude, možná to bude nejbezpečnější."
"Dobře" přikývl jsem.
"Chceš tu taky zůstat?" Pousmál se Schnei.
"Nevím" tak rád bych tu zůstal, měl ji nablízku, jen nevím jestli je to dobrý nápad.
Schnei si jen prohrábl vlasy, "tak pojď za mnou, ukážu ti kde budeš spát" usmál se na Em a vedl ji do 1. patra.

Asi za půl hodiny se vrátil, Emily mezitím odešla spát. "Em šla taky už spát, co teda ty?" Koukl Schnei na mě.
"Vůbec nevím co mám dělat." Povzdechl jsem si.
"Hlavně nedělej žádnou kravinu" sedl si Schnei vedle mě.
"Musím se jí ale připomenout, musím něco udělat. Prostě se zachovat jako debil. Pomoct ji vybavit si mě." Uskrl jsem ze sklenky a čekal na Schneidrovu radu.
"Jsi si jistej?"
"Ne, můžu jít za ní?"
Schnei kývl a navedl mě do ložnice kde nocovala Em.
Zaklepal jsem na dveře.
"Ano?" Ozvalo se.
Vstoupil jsem tedy dovnitř.
"Ahoj.. můžu?" Ukázal jsem na kraj postele a posadil se.
"Jsi v pořádku?" Promluvila ke mně.
Neodpovídal jsem, přemýšlel jsem co udělat, co teď. Hlavou se mi honily různé myšlenky a různé scénáře.
Beze slova jsem se na ni otočil. A chvíli jen na ni koukal. "Tille?" Řekla s trochu vystrašeným tónem. Jak mi chyběl její hlas.
Zvedl jsem se z postele a chvíli jsem jen stal a zas přemýšlel.
"Tille? Odpověz.."
Pomalu jsem k ní přistoupil a klekl si na kraj postele vedle ní.
"Co to děláš?" Zněla opravdu vyděšeně a zmateně.
Naprosto jsem si nebyl jistý tím co dělám. "Nic." Odpověděl jsem tiše a nahnul se k ní. Ona se jen kousek posunula a ruku mi zapřela o hruď, aby mě odstrčila. "Nechci ti ublížit." Pousmál jsem se, i když mi vnitřně do smíchu vůbec nebylo. Jen jsem ji chtěl připomenout toho slizskýho Tilla, kterýho ona znala.
Dal jsem nohy obkročmo jejich a ruce si zapřel u její hlavy.
"Tille.. prosím.. slez." Vykoktala ze sebe.
"Nemůžu.. já nemůžu Em." Sklonil jsem se a dal jí polibek na čelo.
Snažila se mě rukama odstrčit, ale neměla dost síly. "Em.." pohladil jsem ji dlaní po tváři "promiň."
Zajel jsem ji jednou rukou do kalhot. Začala sebou škubat "přestaň. "
Pokračoval jsem, pomalu jsem začal pohybovat prsty pod jejimy kalhoty. "Do prdele.. nech mě!" Začala křičet.
"Já.. nevím.. Em.. já nevím co dělat" šeptl jsem. "Slez ze mě! " Křikla znova
Neměl jsem na tohle. Nechci ji tohle dělat. Vytáhl jsem ruku z jejich kalhot a padl vedle ní.
Rychle se zvedla a stála vedle postele, jen na mě vyděšeně koukala.
"Promiň." Otřel jsem si oči.