Prisoner | Good Badboy 3

#7

Dostal jsem tu další a poslední šanci, kterou jsem si tak moc přál.

Oblékl jsem si košili a navonil se parfémem. Doufám, že si vzpomene..snažím se ji to připomenout vším.

Objednali jsme si jídlo.
"A.. Co vůbec David? Toho si pamatuješ?"
Přikývla  "Něco málo. Vim, že jsem s nim nějaký čas žila, před tím co se stalo." pousmála se.
Chyběl mi její úsměv. Bylo to zvláštní seděla tu se mnou, tak jako dřív. A stejně něco bylo špatně. Nebylo to ono. Nebyla ta ona, nebyli jsme to my. Nejspíš je pravda, že naše společné vzpomínky a zkušenosti z nás dělají, toho kým jsme.
"Jak se to vůbec stalo?" podívala se na mě.
"Myslíš..?"
"Jo.. Jak jsem 'zemřela', pamatuju si křik.. A ránu.. Tmu.."
Opřel jsem si ruce o stůl "um.. Postřelil tě."
"Kdo?" zvedla hlavu
"Neuvěříš mi, když ti to řeknu.. David, snažil se trefit mě, chtěl jsem tě bránit."
Jen si složila hlavu do rukou, viděl jsem že se ji chce brečet "víš, ze bych ti to i věřila.. Lhal mi.. Kvůli němu si špatně vzpomínám.. Kvůli němu si nepamatuju  chlapa, kterej se mě snažil zachránit, chlapa, kterého jsem měla nejspíš dost ráda.. To se nedá spravit. "
"Myslíš mě?" opět se slzami v očích kývla.
"Nebyl jsem zas, tak skvělej. Vlastně, jsem ti taky lhal, a ubližoval.
Chytla mě za ruku. "Ale tím, že si vzpomenu, riskuješ i to, ze si vzpomenu na všechno to zlý, i přesto se snažíš. Upřímně.. Teď kdybych tě potkala, a nevěděla žes pro mě něco znamenal, nejspíš bych se na tebe ani nepodívala. Ale s tím co vím, chci zjistit, kdo jsi, byl jsi součást mýho života, a potřebuju někoho kdo mě zná, abych si vůbec vzpomněla na to kdo jsem já."
Podíval jsem se na ní a pohladil ji po ruce, "Takže.. Se ti nelíbím? Nebo.. Proč by ses na mě ani nepodívala?"
Ucukla rukou, "Nevím.. Asi.. Asi bys mě nezaujal. Prostě, normální chlap.. Nechci tě nijak urazit.. Ale asi jsem spíš na ty 'špatný'".
Pousmál jsem se, " V pohodě.. Tím mě neurážíš" vím co to je.. Moc se snažím. Nechci to pokazit, znova. Možná, bych se měl chovat, tak jako dřív.
"Proč se usmíváš?" nechápala, "Ty vis něco co já ne.. Viď?"
Musel jsem se usmát víc, "Tak jasně, že vím, to co ty ne.. A jak jsem říkal,taky jsem vždycky nebyl takhle milej."
Začala se smát, "Neřekla jsem, že jsi milej.. Ale.. Ale aspoň si zábavnej."
Usrkl jsem ze skleničky "hmm, tak to slyším poprvý"

Dorazili jsme zpět k Richardovi. Měli jsme problém, David ji určitě bude hledat.
"Hele.. Tak první kde ji bude hledat bude u tebe." ukázal Richard na mě, jen jsem přikývl. "Kde by ji nehledal? Je ti jasný, že bude hledat i u tebe, vlastně i u ostatních.Reesh si prohrábl vlasy , "Nebude. Nebude ji hledat u Schneidera."
"Jak to víš?"
Pohodil  rameny, "prostě vím."
"Dobře teda". Koukl jsem na Em, která kývla.

Z pohledu Emmy
Posaď se, " nevím jestli .. Si vzpomínáš.. Uhm.. Jsem Schneider, a tohle Emily."
Chvíli jsem jen seděla, poté potřásla Schneiderovi rukou. Za nim vykoukla malá blondýna s úsměvem, která mi ihned skočila kolem krku. "Jsem tak ráda, že tě vidím." odtáhla jsem se od ní. Podívala jsem se na Tilla a Schneidera a znova na ní. Stále se usmívala. "Vím, že si nevzpomínáš, ale za tohle vděčím tobě, díky tobě jsem poznala Schneidera."
Opět jsem jen zmateně sledovala, já.. Já ji znám. Vím, že ji znám.

Kolik mu sakra je?" Nechápavě se na mě podívala Emily
"Vždyť je aspoň o 30 let starší.."

"No a?" Nadzvedla jsem ruce.

"No a?... Em.. vzpamatuj se..." Zatřásla se mnou

"Emily!" padla jsem ji teď kolem krku já.
Usmívala se, byla ráda, že si vzpomínám.
"Máme si toho dost vyprávět" posadila se a já vedle ní.
Zahlédla jsem Tilla, jak pomalu odchází někam dozadu. Zdál se naštvaný, koukala jsem na Schneidera, "půjdu za ním."

Z pohledu Tilla
Nalil jsem si panáka. "Jsi v pohodě?"
Přišel ke mně Schnei, "hmm"
"Tille? Ty jsi naštvanej?je to kvůli tomu, že si na Emily pamatuje?"
Položil jsem sklenku,"Nejsem naštvanej..jen asi trochu zklamanej, vzpomíná si na každýho.. Jen mě si nepamatuje. Snažím se jí připomenout, jak jen to jde. A stejně to nefunguje."
Schneider se opřel o stůl, "Můžeš začít od začátku."
Znova jsem se napil, podíval jsem se směrem k ní. "Ne.. To nechci.. Nelíbím se jí.. Takhle.. A nechci se k ni chovat, tak jak jsem se choval."
Jen chápavě přikývl, "Takže.. Jasně, jediná možnost je, aby si vzpomněla."

Ano ano ano.. já vím, asi po sto letech tu mám další část příběhu 😅 doufám že se líbí tak jako předchozí 😊♥️