Pouto osudu

6. Život nebo utrpení

Netrvá to však dlouho, protože uslyším, jak se otevřely dveře ošetřovny a slyším doktora, který jde za námi, aby nám oznámil, jestli to ta vlčice přežila.

6. Život nebo utrpení

JACOB'S POV

Opatrně se zvednu, abych Ashley nevzbudil a jdu směrem ke dveřím.
Tiše je otevřu, proklouznu na chodbu a opět zavřu dveře.

Jakmile ke mně doktor přijde naznačím mu ať mluví potichu. ,,Má sice velmi těžká zranění," začne doktor. ,,Ale když jí dáme dost času na uzdravení její vlčí regenerace udělá co má a bude v pořádku."

Úlevou vydechnu. Poděkuji mu a vrátím se opět za Ashley, která ještě spí. Lehnu si vedle ní, ale nemůžu spát. Zavřu víčka a zaposlouchám se do jejího klidného dechu.

ASHLEY'S POV

Jako v mlze cítím, jak mě někdo bere do náruče a nevím kam, se mnou jde.
Dál už si na nic nevzpomínám, protože jsem usnula.

Vzbudím se, až když ucítím, jak mi někdo odhrnuje vlasy z tváře. Pomalu otevřu oči a uvidím Jacoba, škubnu sebou. Udiveně se na něj zadívám a rozhlédnu se kolem. ,,Kde to jsem?" říkám si v duchu.

Ležím v cizí posteli v cizím pokoji a v cizím domě. Plná rozrušení se zmůžu jen na jedinou otázku, ,,Proč jsem v tvojí posteli?" Hned co to vyslovím, si přiložím ruku na pusu a zrudnu. Jacob se začne smát, má sametový smích, který mě donutí se taky zasmát.

,,Usnula jsi, tak jsem tě vzal do svojí postele." řekne jako, kdyby to byla samozřejmost. Počkat do TVOJÍ postele? vyhrknu a vyskočím na zem.
,,A do čí jiné bys chtěla princezno?" zeptá se pobaveně. ,,Do svojí." Odpovím, ale místo podrážděného tónu hlasu mu odpovím roztomilým, což ho ještě víc rozesměje. ,,No jo klučí postel není nic pro tebe viď princezno?" Uraženě se na něj podívám a lehnu si zpět do postele. Jen se na mě usměje.

Po chvíli opět usnu a vzbudím se, když uslyším zvuk rozbití skla. Ještě než stihnu otevřít oči mě něco odhodí ke zdi. Rychle se přeměním a slyším ve své hlavě Jacoba, ,,Uteč!". Ale kam?
Kam mám utéct a co mám dělat? Než se stačím vzpamatovat ucítím další náraz do hlavy.

Po chvíli se proberu z bezvědomí. Pomalu otevřu oči. Rozmazaně vidím dva vlky jeden má zlatohnědou srst, to je Jacob zatímco ten druhý je sněhově bílý, toho nepoznávám.

Opatrně vstávám, aniž by si mě některý z nich všiml, tedy alespoň do té doby než Jacob v zápalu boje odhodí bílého vlka ke zdi u mě. Ocitnu se tak za zády bílého vlka.

Malinko zpoza něj vykouknu a v tom okamžiku se můj pohled potká s tím Jacobovým. Chvíli se na sebe navzájem koukáme. Potom se stihnu včas probrat a elegantním pohybem se vyhnu útoku bílého vlka, který mě už stačil zaregistrovat. To ho však ještě víc rozzuří a jeho útoky na mě se tak stanou agresivnější. Schytávám sice pár škrábanců, ale ty zatím nejsou nijak moc vážné.

Při dalším pokusu zaútočit na mě ho předběhnu a odhodím ho stranou. Nehýbe se což mě zprvu zmate, ale v té chvíli mi to je jedno jediné co mě v této chvíli zajímá je, jestli není Jacob nějak zraněný. Jakmile se chci na chvíli otočit za Jacobem, abych zjistila jak je na tom ucítím náhlou ostrou bolest, která okamžitě zaplní celé moje tělo a já zavrávorám.

Udělám sice ještě pár neohrabaných krůčků vpřed, ale ta nesnesitelná bolest mě nakonec stejně přemůže a já skončím na zemi. Z posledních sil uslyším Jacoba vykřiknout ,,Ashley!". Potom je to vše jako v šeru a slyším jen směs různých zvuků, jejich vrčení, rozbíjení skla. Nakonec úplně všechno utichne a já upadnu do temnoty.

OMLOUVÁME SE ZA CHYBY

VÍME, ŽE TEĎ PÍŠEME KAPITOLKY S VELKÝM ODSTUPEM OD SEBE, ALE JSOU PRÁZDNINY A TAK MÁME I SPOUSTU JINÝCH VĚCÍ NA PRÁCI

ASHLEY A NATY <3 (⁠ʘ⁠ᴗ⁠ʘ⁠✿⁠)