Pouto osudu

5. Pátrání

,,Platí" řeknu a potřeseme si rukama.
Ihned vydám rozkaz ať moje hlídka prohledá oblasti na hranicích našeho území. A opět pomyslím na Ashley.

5. Pátrání

ASHLEY'S POV

Když vkročím do pracovny nemůžu uvěřit svým očím. Stojí tam cizí vlk a vedle něj leží zakrvavené tělo Lii.

Rozzuří mě to, ale než stihnu něco udělat už přese mě skáče vlk jehož pach mi byl povědomí.

Teprve až je cizí vlk mrtvý, se přemění ten druhý jehož pach mi byl celou tu dobu povědomí do lidské podoby a já poznám, že je to Randy.

Randy se ihned ocitne vedle Lii a řekne mi ať rychle doběhnu pro doktora. Utíkam chodbou dokud nenarazím na dveře ošetřovny, kde leží mrtvý doktor. ,,Do prdele"zařvu přes celý dům.

Okamžitě běžím zpět do pracovny. Mezitím se moje smečka shromáždí u východu.

Randy vezme Liu do náruče, a rozběhne se po schodech dolů. Smečka se roztržitě podívá jeho směrem a Randy rychle, ale opatrně předává Liu do náruče vlka u dveří, který to nečeká a tak ji málem upustí.

Randy se okamžitě přemění a než stihne vlkovi jež ji držel spadnout, ocitne se pod ní, tak že mu Lia pohodlně sklouzne na záda. Někteří ze smečky mezitím jdou uklidit pracovnu i s ošetřovnou.

Jakmile vběhneme do lesa, běží Randy velmi opatrně a obratně se vyhýbá všem překážkám před sebou.

Za chvilku dorazíme k cizímu domu Alfy, kterého jsem neznala od té doby co ten předchozí zemřel i s jeho spřízněnou duší, jediné co vím je, že Alfou je jeho syn.

Na chvíli vezmu Liu do své náruče a zeptám se Randyho, jestli půjde informovat Alfu on, nebo někdo jiný ze smečky. Odpoví, že dá vědět někomu ze smečky a už opět s Liou v náručí vběhne do domu.

Já se mezitím zastavím ve dveřích, očekávajíc, že narazím na Alfu a hle někdo ke mě jde a já s nadějí vzhlížím, kdo to jde po schodech. ,,Jacobe?" vyhrknu na něj rychleji než mě stačí zaregistrovat.

Překvapeně se na mě podívá. Než se mě, však na něco stačí zeptat, už na mě volá Randy. ,,Ashley potřebujeme tě tady, rychle." Rozběhnu se po schodech nahoru. Jacob se na chvíli zarazí, ale po chvíli spěchá za mnou.

Když celá zadýchaná vtrhnu do pokoje, kleknu si vedle postele a chytím Liu za ruku. Celá se třese.

,,Ztratila hodně krve, normální člověk by to nepřežil." Oznámí doktor a vyžene nás za dveře.

JACOB'S POV

Z vyřizování papírů mě vytrhne silný úder pachů do nosu. Někdo sem míří a není sám. Jediný pach, který jsem však zvládl rozpoznat patří Randymu a..... ,,Ashley?" doplní Eliach. ,,Ano je to Ashley." utvrdí mě.

Vyjdu z pracovny. Mířím po schodech dolů. Slyším jak se otevřely dveře a vidím Randyho s nějakou vlčicí v náručí? ,,Proč je v jeho náručí?" ptám se Eliacha. ,,Že by to byla jeho spřízněná duše?"odpoví. Nechám ho projít a zmateně se dívám za ním.

,,Jacobe?" Uslyším ze strany a rychle otočím hlavu směrem, odkud zvuk přicházel.

Stojí tam Ashley. Než se jí, ale stačím na cokoli zeptat, už na ni zavolá Randy.

Okamžitě se rozběhne nahoru, chvíli se na ni udiveně dívám, ale pak se rozběhnu za ní. Chci jí položit tolik otázek.

Když konečně vyběhneme všechny schody a já Ashley doženu, chytím ji za zápěstí a lehkým otočením ruky skončí obličejem v mojí hrudi.

Odtáhne se a zadívá se na mě s hlavičkou nakloněnou mírně na stranu. V této chvíli byla tak roztomilá, že jsem ji chtěl obejmout tak moc až bych ji umačkal.

Všimne si mého pohledu a zmateně zavrtí hlavičkou. Podívá se na dveře za, kterými se nachází ta zraněná vlčice. Nechám ji jít a běžím za ní.

Když přiběhnu vidím Ashley jak drží tu vlčici za ruku a přitom jí doktor oznamuje ,,Ztratila hodně krve normální člověk by to nepřežil." S tímto nás oba vyžene za dveře.

Chvíli tam jen tak stojíme a potom se jí zeptám, jestli se nechce jít mezitím dolů najíst. Odpovědí je mi kladné zavrtění hlavou.

V kuchyni nám udělám Sandwiche, ale Ashley si nedá ani jeden. Je tak napjatá, že to jde cítit přes celou místnost. Jdu k ní, sedí na židli. Otočím si ji, aby se dívala na mě. Chvíli se na sebe jen tak díváme, potom se mi Ashley vrhne z ničeho nic do náručí. Hladím ji po hlavě a po ramenou. Úplně uvolněná leží v mém náručí a já si ji na sebe tisknu, až mám pocit, že usíná.

Když se ujistím, že spí vezmu ji do náruče, přitisknu na hruď a odnesu ji do své postele. Můj pokoj se nacházel hned pod nejvyšším patrem, pod mojí kanceláří. Takže ji nikdo nemohl probudit. Sednu si na kraj a dívám se jak spí.

Netrvá to však dlouho, protože uslyším, jak se otevřely dveře ošetřovny a slyším doktora, který jde za námi, aby nám oznámil, jestli to ta vlčice přežila.

VÍM, ŽE NÁM TO OPĚT DLOUHO TRVALO, NEŽ JSME VYTVOŘILI TUTO KAPITOLU A OMLOUVÁME SE ZA TO

MOC SE TEĎ NEVÍDÁME, TAKŽE JE TO PRO NÁS OBĚ TĚŽŠÍ, ALE SNAŽÍME SE ( ;

VAŠE ASHLEY A NATY