Osudové Setkání

💦10💦

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Woo

Tu noc jsme si se Sanem krásně užili. Všeho všudy jsme naspali dvě hodiny ale ničeho jsem nelitoval.
Nad ránem jsem se probudil v Sanové naručí a koukal na něho. Spal a chvílemi se usmíval. Byl tak roztomilý. Pohladil jsem ho po tváři. San něco zamručel a více se zavrtal do mé náruče. Uchechtl jsem se a pevněji ho objal. Zajel jsem mu do vlasů a snažil se ještě usnout.

Jisoon

Až nad ránem jsme obě usnuly ale tu noc bych si chtěla s Haneul ještě někdy zopakovat. Byla nádherná, sladká a vášnivá.
Obě jsme si ji užily.

Zdálo se mi o Haneul, že jsme na rozhlédně a já jí vyznávám city, když najednou jsem slyšela klepaní na dveře. Následně Haneul zabručela. "Jdi spát, Sane." Křikla a otočila se na druhý bok.
Klepot ale neustával a do toho se ozvaly i hlasy.
Naštvaně jsem vstala a rázila si cestu ke dveřím. Už jsem měla ruku na klice a chystala se jí stiknout, když mě zastavila Haneul. "Počkej chvilku," a pro jistotu držela dveře. "chceš aby měl můj bratr doživotní trauma?" Optala se rukou naznačila na mé tělo, které bylo nahé. "Do prčic." Vyjekla jsem a rychle přes sebe přehodila župan.

Woo

Po desáté hodině dopoledne jsme se se Sanem domluvili, že půjdeme zkontrolovat holky. Klepali jsme na dveře od Haneulnina apartmá a nic se nedělo. Už jsem to chtěl vzdát, když se za dveřmi ozvala ospalý hlas jedné dívky.

Najednou se dveře otevřely a v nich stála ospalá Haneul a vedle ní Jisoon.
"No?" Pronesla Haneul ospale a opřela se vchod do pokoje.
"Dobré ráno, dámy. Kontrola, jestli žijete." Pronesl San s úsměvem a prošel kolem Haneul do pokoje. Nechápavě jsem zíral na Sana, který na mně zase stočil pohled. 
Stál jsem stále u dveří a čekal, co se bude dít. Haneul mně vyzvala dál a zabouchla dveře.

"Dobré ráno, žádnou kontrolu jsme si neobědnaly." Pronesla Haneul a postavila se rukama založenýma na prsou. "A proč bychom nežily?" Dodala Jisoon. "Jelikož už je deset hodin dopoledne a Haneul mně nechává spát nanejvýš do osmi, tak jsem se přišel ujistit, jestli jste v pořádku." Vysvětloval San. Já stál za Jisoon a uchechtl jsem se.

"Dobrá, žijeme, tam jsou dveře a zítra máš budíček v šest ráno." Vyhrožovala Haneul a ukázala na dveře.
Jisoon se po očku koukla na mně. "A ty teď budeš jeho ocásek nebo co?" Poznamenala Jisoon.
"Co? Ne!" Vyhrkl jsem ze sebe. "Leč k nevíře i já jsem měl o tebe strach. Není u tebe zvykem, že spíš tak dlouho." Argumentoval jsem. Jisoon protočila panenky a ukázala na dveře.
Protočil jsem panenky a vytáhl Sannieho na nohy: "Pojď Sannie, holky mají asi zase krámy." Pronesl jsem. San se postavil a kráčeli jsme ke dveřím.

"Jo abych nezapomněl. O půl dvanácté jdeme na oběd a ve dvě chci jít na rozhlédnu a uděláme si tam piknik." Informoval San mezi dveřmi a zmizel.

Jisoon

Haneul zavřela dveře a otočila se na mně. Já se usmála a udělala dva kroky k ní. Omotala jsem ruce kolem krku a pevně ji objala. Haneul mi objetí opětovala a natiskla se na mně. Zabořila hlavu do mého ramene. "Nemáme to lehké s těmi paky, co jsou vedle." Pronesla jsem a hladila ji ve vlasech. "S tím souhlasím. Pojď dáme si společnou sprchu a pak se připravíme na ten oběd." Zavelela Haneul.
"Je ti jasné, že tě budu dnes oxidovat celý den i když bych měla jít domů se převléknout." Pronesla jsem a kráčely si to do koupelny. "Můj šatník je i tvůj šatník a ty rozhodně neoxiduješ, Jisoon. Jsem s tebou ráda a už teď mám strach z večera, kdy se budeš chtít se mnou rozloučit." Pronesla Haneul trochu posmutněle.

✨ To by continued...✨