Tíží mě klobouk,
škrtí mě šála,
opíšu oblouk
kol mého pána.
Můj pán je nezvěstný,
obcházím vzduch
a míjím neřestný
falešný puch.
Město je pokryto
odpornou špínou,
plné je koryto
listím a hlínou.
Namísto lidí tu
krysy se plazí
a někde v úkrytu
čekají vrazi.
Čekám tu na pána
pokojně, tiše,
bojím se od rána,
kručí mi v břiše.
Bojím se a nevím,
co dělat mám,
když sama teď čelím
všem hrozným tmám...
ČTEŠ
Nevadí mi vaše pohledy
ŞiirPutuji tím světem bojíc se o své blízké i o blaho světa, neboť jsem nakažena úzkostlivou láskou ke všemu živému... Poezie pro vás, pro mě i pro ně. 🫶
