Málo lidí chodí po ulici
takhle pozdě
a ještě méně si jich všimne,
že je zvrchu pozoruji
sedíc na parapetu
v okně internátního pokoje
tak akorát vysoko,
aby si mě nikdo nevšiml,
a tak akorát nízko,
abych mohla slyšet
vaše kroky.
Stírám si slzy a vdechuji
tajemný večerní vzduch
a přemítám nad příběhy,
jež se ukrývají
v každém jednom
kolemjdoucím člověku
a modlím se za něj,
ať skončí happyendem.
Už je pozdě.
(Nemohu spát.)
ČTEŠ
Nevadí mi vaše pohledy
PoesiePutuji tím světem bojíc se o své blízké i o blaho světa, neboť jsem nakažena úzkostlivou láskou ke všemu živému... Poezie pro vás, pro mě i pro ně. 🫶
