Nevadí mi vaše pohledy

Navštiv mě

Až si jednoho uplakanýho dne
nebudeš vědět rady
se svými smutky,
bolístkami a trápeními,
navštiv mě.

Navštiv mě
a já tě obejmu,
pohladím po vlasech
a budu ti s nenuceným úsměvem
a něhou v hlase
šeptat všechna ta
příjemná sladká slůvka
plná lásky a pochopení
a ty okázalé fráze
s obligátními moudry
a nevyžádanými radami,
které někde v skrytu duše
chceš tak moc slyšet.

Navštiv mě
a já použiju všechno,
co jsem se naučila
z hodin psychologie,
romantických filmů
a milostných románů,
držíc tě mateřsky za ruku,
vydám ze sebe to nejlepší
jenom pro to,
aby ti bylo lépe.

A pak zase odejdeš.
Dočasně vyléčený
obuješ boty a zmizíš z mého života.
(Nějaký čas mne nebudeš potřebovat.)
A mně zbude jen hromádka
tvých smutků, bolístek a trápení,
obláček tvé vůně,
cucflek na krku
a otisk tvojí přítomnosti
v povlečení, ručnících, závěsech
a v mé kůži.

Budu nádherně smutnit
v té vybledlé ponuré domácnosti
a nebudu mít nikoho,
kdo by mě obejmul,
pohladil po vlasech
a s nenuceným úsměvem
a něhou v hlase
mi šeptal všechna ta
příjemná sladká slůvka
plná lásky a pochopení.

A nebudu se moci dočkat dne,
kdy mě zase navštívíš 
se svými smutky, 
bolístkami a trápeními...