Míjím krajinu,
jež v nepatrných záblescích utíká
neznámo kam.
Už jsem dál.
Všechno to
protiproudem spěchající marno
prorážím těžkou hlavou
naplněnou kopou romantických snění
a těším se na zítřky.
Už jsem dál.
Netrápí mě výčitky.
Ani moje, ani tvoje, jejich... ničí!
Chmury jsem nechala
utopit v povodni
a víc již nejsou mým problémem,
nepatří mi.
Už jsem dál.
Jako déšť pročistí vzduch,
omyla jsem já své vzpomínky
a začínám znova.
Už jsem dál.
ČTEŠ
Nevadí mi vaše pohledy
PoetryPutuji tím světem bojíc se o své blízké i o blaho světa, neboť jsem nakažena úzkostlivou láskou ke všemu živému... Poezie pro vás, pro mě i pro ně. 🫶
