Nemůžeš spát,
je to tak zjevné,
za noci temné
obracíš list.
Zžírá tě strach,
chceš zvládnout mnohé,
světlo je strohé,
zbývá jen číst.
Dlouho už bdíš,
zapadlo slunce,
v každé tvé buňce
ukryt je stres.
Málo snad jíš,
pij taky více,
pozvedni líce,
nevnímej press.
Mnohé už znáš,
je ti to málo,
za to by stálo
zastavit svět.
Ambice máš
víc, než se zdálo,
štěstí ti přálo,
můžeš i pět.
Nezbývá čas,
víc ho chceš uzmout,
nemůžeš usnout,
přestaň se bát.
Zkratíš si vlas,
zkus takhle přijmout,
že musíš zdřímnout,
bys mohla hrát.
ČTEŠ
Nevadí mi vaše pohledy
PoetryPutuji tím světem bojíc se o své blízké i o blaho světa, neboť jsem nakažena úzkostlivou láskou ke všemu živému... Poezie pro vás, pro mě i pro ně. 🫶
