skleněnky

bar, kam touha mě vrací

přišla jsem do baru
pěkný klučina přišel ke mě
a podal mi
ledabyle
koktejl starých smíchu
a zapomenutých dešťů
jen za nesmělý úsměv

zeptal se jestli trhám umění
a tak jsem mu nadšeně
řekla jednu z básní
kterou si dávno
pamatuju nazpaměť

polykal každé slovo
a požíral mou radost

ani nevím, jak se to stalo
jak se jeho tělo
mohlo dotknout mého
jak jsme se ocitli
na truchlivých záchodcích
jak se ocitla
jeho hlava v mém klíně

pak brzo ráno
bolí mě tělo
a co se dělo
včera v tom klubu
si pomalu vzpomínám
se červenám
při všem, co se vrací

až po pár chvílích
možná opilých (stále)
mi dojde, že jsem u něj doma
a že miluju, jak tu není zima

ale i tak musím zmizet
a jít zase jindy
hledat krásné kluky
co nabídnout mi lásku
jen na jednu noc
a na pár sklenek
tekutého života

.
sedmá básnická sbírka tohoto profilu, trochu více rámce a ještě více volného verše. (to mi ta básnická abstinence moc dlouho nevydržela :D (týden))
snad se bude líbit
~bunie