Felixův návrat [Dokončeno]

Padej, Felixi!

Po škole jsem nejdřív zašel za Alyou, je Mari bestie a mohla slyšet, co Mari Felix říkal.

"Alyo, Alyo!" oslovím ji. "No, co se děje, Adriene?" zeptá se mě. "Slyšela si, co Felix říkal dneska v knihovně Mari?" zeptám se. "Co? On jí nic neříkal, a navíc, není hezké někoho odposlouchávat!" řekla Alya a odešla.

Najednou se tu zjevil Felix. Tvářil se, jako by mu někdo něco ošklivého řekl nebo udělal.

"Nehledáš náhodou mě, Adriene." řekl mi za zády. Já se lekl. Tvářil se fakt hrozně. Ďábelsky!

"Felixi, nevím, co si řekl Mari, ale nech ji být! Tvářila se smutně!" vykřiknu. "Marinette jsem řekl, že ji nenávidíš a že si mi řekl, že je divná a hrubá a děsně otravná." vysvětlil.

"Ty zrůdo!" vykřikl jsem z plných plic. "Od prvního dne jsem věděl, že přineseš jen chaos, teď si mi zprotivil mou crush, a nikdy mě teď nebude milovat, miluju jí!" zařval jsem na něho.

On jen nasadil znuděný obličej. Pak se ke mně naklonil. "No a to jsem přesně chtěl." řekl.
"Nesnáším tě!!!" vykřiknu a u mích očích se objeví slzy. Felixovi to dělá jen dobře.

Mari se na mě koukne. Pak uvidí slzy. "Ty mě miluješ, Adriene?" zeptá se. Já kývnu. Ona mě obejme. Já jsem překvapený a Felix taky.

"Vím, že miluješ Černého Kocoura..." zašeptám. Ona vykulí oči. "Jsme jen přátelé..." odpoví.
"Opravdu?!" řeknu. "Ano." odpoví Mari.
"To, že u mě párkrát spal a pusinkovali jsme se, neznamená, že ho budu milovat navždy." vysvětlí.

"Takže mě miluješ?" zeptám se a ona kývne. Dá mi pusu na čelo. "Tak pojď, jdeme dál od toho průšviháře." řekne a chytneme se za ruce.

"Padej, Felixi!" to jsem nakonec řekl. Je to sice moje rodina, ale je to ďábel a ďáblovi nemůžeš nikdy věřit, nikdy!