A slavíme! Nevím jestli se mám těšit nebo bát. Vešla jsem do obýváku a ...zklamání. Sice tam byl dobrý ovocný dort, ale viděla jsem ležet na stole krabici od růžových bot s kytičkami. Chtělo se mi brečet, ale byla jsem tak zklamaná, že jsem to ani nedokázala. Před mamou jsem dělala, že jsem mile překvapena. Pomaličku a uvnitř smutně jsem otevírala box. Asi jsem dostala šok! Nebyly tam dětinské boty. Byla tam ZRCADLOVKA! Od té chvíle jsem nedýchaka asi tak pět minut (teda, aspoň mi to tak připadalo) a jen jsem užasle koukala na mamku. Byla jsem tak šťastná až mi začaly téct slzy po tváři. Mamí (takhle jsem začala říkat mamce od otevření krabice od bot) mi řekla, že ma pro mě ještě jedno velké překvapení. V tu dobu jsem už byla v oblacích a nevnímala jsem okolí.
