Najednou můj sen zkončil. Probudila jsem se v nemocnici a byla jsem docela dost zklamaná, že se to nestalo doopravdy.
Najednou někdo klepe. Kdo to je?......JERRY......
Tak to jsem opravdu nečekala. Zčervenala jsem a nevěděla jsem, jak se mám tvářit, co říkat,...zkrátka jsem byla úplně mimo. Muselo to vypadat dost komicky.
A pak jsem si teprve uvědomila, co se opravdu děje... je TADY!!! Byla jsem štěstím bez sebe.
V tom stresu jsem si ani nevšimla, že v ruce drží krásnou kytici rudých růží. Jsou pro mě. Rudla jsem více a více. Musela jsem vypadat jak rajče, ale moje nadšení se nedalo zastavit.
Přišel ke mně a jseho krásným jemným hlasem mi do ucha zašeptal: ,, Doufám, že máš ráda růže..." Nebyla jsem schopná ani promluvit, a tak jsem ho jen srdečně objala. Byl to překrásný moment. Jako z mého snu.
Musela jsem si stále připomínat, že je to zkutečné.
Sedl si ke mně na postel a asi dvě hodiny jsme si povídali. Byla jsem překvapená, že jsme měli stále o čem, i dvě hodiny byly málo. Potom už musel jít. Dal mi PUSU na čelo a pomalu odešel. Jen jseme se na sebe dlouze podívali a to značilo jako rozloučení. Nešloo tomu všemu uvěřit. Dva dny jsem z toho ještě nepsala.
