Už jsem dopočítala. Nezbývalo mi už nic jiného než skočit. Dopadla jsem a věděla jsem, že je konec, že dneska už s Jerrym nepůjdu venčit jeho psa. Totálně mě bolelo žebro. Zasténala jsem a hned u mě byla mamka. Úplně se zděsila. Náš chabý rozhovor: ,,Co tady děláš? Co se ti stalo? Co tě bolí? Notak řekni něco." ,,Žebro". Na nic jinýho jsem se nezmohla. Mamka hned zavolala záchranku. Za pět minut už mě měli na nosítkách a vezli mě do nemocnice. Mamka mě cestou utěšovala i když jsem vůbec nemyslela na moje zranění. Jen a jen jsem měla v hlavě to, že nepůjdu s Jerrym ven. Až jsme dojeli na místo, tak mě vezli rovnou na sál. Bodli mi injekční střídačku. Potom už jsem upadala do spánku. Přestala jsem vnímat okolí. Jen jsem slyšela: ,,Neboj, to zvedneš!" Ale mě to bylo úplně ukradený! Jediný co mě zajímalo: JERRY. Žádnou bolest jsem necítila a neměla jsem pojem, co se semnou děje. Už jsem tvrdě spala. Zdál se mi krásný sen.
