Na ranči U Hodné dračice, který patřil rodině Malí/Říčánkovi/Heřmanovi, probíhaly přípravy na uvítání (snad) nového člena rodiny v plném rozsahu. Všude se zdobilo, uklízelo, chystalo jídlo na stůl, a nejen oni, i jejich koně, pes, kočka a ostatní přátelé pomocníci byli připraveni na velkolepý příjezd, který měl nadobro změnit současnou podobu jejich tolik milované rodiny. Konkrétně Valeriina narůžovo obarvená nejlepší kámoška Anička všude chodila s mobilem v ruce a streamovala to na jejich rodinné stránky.
„Tak to vidíte na vlastní oči, naši milí Drakoňáci! Anna Kiss spolu s vaší milovanou Královnou se vám hlásí jen pár SEKUND před příjezdem nového člena rodiny Heřmanových. Helen!“ Přesunula se i s mobilem od krásné, na plotě se valící zrzavé kočky k Heleně, která jak šílená rovnala příbory na stole.
„Pověz našim sledujícím, jak se cítíš v tento velkolepý den?“
„Kde jsou ty ubrousky?!“ vyřkla místo odpovědi Helena celá splašená, a už zase někam uháněla. Anička hned pochopila, že se pořádného materiálu asi nedočká, tak se jen celá nešťastná jejich sledujícím omluvila, že je to asi příliš osobní záležitost, poslala svou charakteristickou pusu, a nakonec kameru v mobilu radši vypnula. Když tedy mohla být přirozenější, zašla za Heleninou ženou, která zrovna rovnala transparent s nápisem Vítej doma, Aakeshi!, a zeptala se: „Poslyš, Alice, bude Helen v pohodě, že jo? Od rána se nezastavila.“
„Je jen nervózní,“ odpověděla Alice v podstatě klidněji a víc k věci. „Už je to dlouho, co jsme adoptovaly, a hlavně se s příběhem Aakeshe hrozně zžívá. Proto jsme vůbec na tu jeho adopci kývaly, víš? A kdyby to nevyšlo,... nevím, co by dělala.“
„Vyjde to!“ vykřikla Helena, která se tam mihla, a už zase někam utíkala. I jejich koně na ni tak koukali z jízdárny, kde byla byli přivázaní, a byli z ní úplně mimo. Alice tedy Sekerníka a Alchymistku pro uklidnění pohladila, a řekla: „Já vím, vy dva. Já vím. Ale bude to dobré. Slibuju.“
Zatímco Helena kolem pobíhala a snažila se nezbláznit, Daniel nosil se Šimonem jídlo, jejich přítel Richard opravoval dveře od stájí, a Valerie s Davidem vedli zbývající koně ven do jízdárny.
Valerie se Richarda na žebříku zeptala: „Jak to jde, Ricku?!“
A Rick: „Dobře! Už to nebude drhnout.“ Potom si nářadí strčil za opasek a zase sklouznul z žebříku na zem. Právě včas, protože si Královna přišla po pomazlení.
Když to měl, snažil se Heleně s klidem říct: „Už mám hotovo, chceš ještě něco?“ Ale ona nato: „Já nevím! Teď se mě na nic neptej!" To už se jí radši klidil z cesty.
Daniel, když toho byl svědkem, radši dal jídlo co nejrychleji na stůl a pak jí šel honem dělat velkého bratra. Opatrně k ní přiběhl a poklepal jí na rameno, aby se věnovala jen jemu.
„Heleno, Heleno...“ mluvil na ni tak dlouho, dokud se na něj nepodívala. Až pak opravdu spustil.
„Hele, to bude dobrý. Stres ničemu nepomůže.“
„Stres?! Já nejsem ve stresu!“ nervózně se smála. „To já jen, že když nevyjde tenhle seznamovací víkend, nebudeme moct s Alicí vstoupit do pěstounského programu, a když nevstoupíme do pěstounského programu, nebudeme Aakeshe moc po šesti měsících ADOPTOVAT! A KDYŽ HO NEADOPTUJEME MY, TAK MOŽNÁ...!“
ČTEŠ
Odkaz lásky: Ranč, náš domov
General FictionŠimon s Danielem již jedenáct let žijí se svými sestrami, jejich polovičkami, i všemi jejich dětmi a koňmi svůj idylický venkovský život na ranči. Avšak po letech klidu nastává nečekaná změna, když se Alice s Helenou rozhodnou, že do jejich už tak v...
