Odkaz lásky: Ranč, náš domov

2. část: Bez přikrášlování

Než se nadáli, sociální pracovnice Agáta skončila s Alicí, a zavolala Helenu, takže se vystřídaly, a zatímco probíhaly i ostatní rozhovory, Aakesh se postupně začal začleňovat do kolektivu ranče. Hlavně skrze zvířata tedy.

Téma se otevřelo tak, že mu ukázali stáje, padok, parohrad s ovcemi, a mimo rodinu krávy, kurníky se slepicemi, a dokonce i výběh s obrovskými prasaty. Ta ho OBZVLÁŠTĚ překvapila, ale tak nějak mile.

Čas běžel, jídlo na stole ubývalo, a než by rodina mrkla okem, Aakesh už se zápalem pomáhal se staráním se o koně, a to hlavně s hřebelcováním. Konkrétně se mu líbila Kráska, takže mu s tím pomáhala Sára, a to udělalo obzvláště Heleně a Alici ohromnou radost.

Od příjezdu uběhly minimálně dvě hodiny a Agáta konečně zakončovala poslední rozhovor spolu se závěrečnou prohlídkou po ranči. Když vyšla s nelibostí ze stájí, všichni s napětím čekali, jaké bude její hodnocení.

Agáta se netvářila o moc líp, než na začátku, ale řekla: „Zdá se, že všechno je v pořádku. Mluvila jsem se všemi na pozemku, což podle mého nadřízeného bylo prý zbytečné, když už jednou proběhlo setkání s rodinou, a i přes všechny předpoklady, které jsem k tomuhle místu a madlajzu měla, se Erika ani výbor, co kontroloval pozemek, nemýlili. Je to tu zřejmě vhodné prostředí pro Aakeshe.“

„Jo! JUCHŮ!“ zvolal Daniel s rukama nad hlavou, a zbytek si oddechl. Opět tedy hlavně Helena a Alice. A popravdě ani Sára nebyla daleko od toho, aby se jí ulevilo. Ukázalo se, že se jí Aakesh nakonec docela líbil.

„Aakeshi, chceš tu strávit zbytek víkendu?“ zeptala se ještě Agáta a skoro vypadala, že chce, aby mladý hoch řekl ne.

Aakesh se však podíval na rodinu kolem, včetně Sáry a Krásky, u které ještě stál se hřeblem v ruce, a nakonec, s menším pokrčením ramen, pracovnici řekl: „Jo. Asi jo.“

I přes tu menší nejasnost to byla pro rodinu velká výhra. Daniel zase jásal, a dokonce objal Šimona, který byl na mobilu, a pak si i plácl s Davidem. I matkám bylo pomalu do vítězného tance.

Agáta tedy řekla: „Nuže dobrá.“ Ovšem pak dodala: „ALE...“ To pak zase bylo napjaté ticho. „Nezapomínejte, že tohle je jen víkend na zkoušku a COKOLIV se může pokazit. Navíc, i kdyby tenhle víkend vyšel a vás schválili jako pěstouny, POŘÁD vás bude čekat celá řada NEOHLÁŠENÝCH schůzek. Se mnou! Můžu se objevit kdykoliv, a kdekoliv. To si pamatujte. Však já najdu, jestli mi tu něco tajíte. Ach!“ Do obličeje jí zafrkala Kráska, tak ustoupila, a když narazila na Alfu a ten štěkl, rozhodla se, že je čas odejít.

Když se dala na cestu k autu, Alice jí chtěla potřást rukou, ale ona odmítla a ještě řekla: „Aakeshi, kdyby cokoliv, moje číslo znáš. Pamatuj, volej kdykoliv. Kdy-ko-liv.“ Potom nastoupila do auta, naposledy všechny sjela pohledem, zavřela dveře, a ta noční můra skončila. Tedy alespoň prozatím.

„No to byla strašlivácká babica,“ nevěřil Daniel, když konečně odjela, a ostatní souhlasili. Ještě si dodali: „Snad si aspoň Erika tu dovolenou užije.“

Aakesh tam stál stále s tím hřeblem v ruce a čekal, co se bude dít dál. Tohle totiž byla ta chvíle, kdy se vždycky všechno změní.

Alice i ostatní si rychle uvědomily, že ho vlastně ještě neměli možnost ubytovat, tak se to rozhodli honem napravit. Alice řekla: „Klaude, Vojto, můžete prosím doprovodit Aakeshe do vašeho pokoje, aby si vybalil? Potom ho provedeme po domě a ukážeme mu naši každodenní rutinu na ranči.“