Odkaz lásky: Ranč, náš domov

3. část: Loučení?

Zbytek dne probíhal v klidu. Tedy tak v klidu, jak to na rušném ranči mohlo být. Daniel odjel nakoupit, Šimon vyřizoval převoz nového koně a zbytek rodiny ukazoval Aakeshovi, co všechno každý den je potřeba na ranči udělat. Při režimu ve stájích jen odpoledne museli uklidit, konkrétně v boxech, potom zkontrolovat konzumaci předloženého krmení a vody, a samozřejmě zajít do jízdarny, aby se koně udržovali v kondici. To byla Aakeshova nejoblíbenější část.

Nejlepší částí pro úplně všechny ale bylo, když kluci půjčili Aakeshovi helmu, rajtky a boty, a nechali ho zkusit se i sám skutečně doopravdy projet.

Aakesh měl konkrétní přání projet se na Krásce, a přestože Sára zprvu trochu váhala, svolila, a jak pak Aakeshe vedla za otěže po jízdárně, a viděla, jak je v Krásčině sedle doma stejně jako ona, veškeré váhání toho dne a vlastně celých těch měsíců od oznámení adopce ji konečně dočista přešlo.

Po ježdění koně zase vyhřebelcovali, důkladně vyčistili ohlávky, a jak Aakesh na všechnu tu práci se zájmem zahaleným za nezájmem hleděl, často se na něco zeptal, aby se něco přiučil, a díky tomu si jak s dospělými, tak hlavně s vrstevníky nakonec dobře popovídal. Než se kdokoliv nadál, všech šest se spolu po zbytek odpoledne smálo, sem tam snědlo něco dobrého, běhalo s Alfou, jako by se znali už věky, a tu malou chvíli přestávky a klidu strávili v jejich skrýši nahoře ve stájích, ve skladníku na podestýlku po boku Královny jako jedna rodina....

***

Večer, po tom, co pochopitelně znovu odstranili výkaly, nově natřásli podestýlku, předložili jadrné krmivo, doplnili zásobu sena, zkontrolovali vodu a naposledy důkladně vyčistili kopyta, se po ujištění, že koně nejsou poranění a že je vše ve stáji na svém místě, nakonec všichni rozloučili s nájemníky, kteří na ranči přímo nebydleli, a sešli se v domě u výborné večeře, tentokrát Danielově verzi chilli con carne. Po ní si konečně společně vychutnávali Aakeshovi oblíbené dezerty, které se podařilo vykutit.

„Je to fakt dobrý,“ říkal Šimon, když tak zkoušel to gulab jamun. „Je to něco jako minikoblížky v syrupu s kořením.“

„Jo, myslím, že to teď bude i můj oblíbený dezert,“ řekla zase Mirka a Vojta nato: „Mně zas chutná ta zmrzlina. Mám rád mango a není to tak přehnaně sladké, jak jsem čekal. Vážně je v tom kondenzované mléko?“

„Jo, ingrediencemi mě to dost překvapilo,...“ povídal Daniel, zatímco dával nádobí do myčky, „...ale vlastně to nebylo zas tak těžké. Co myslíš ty, Aakeshi? Je to podle tvých představ?“

„Já nevěřím, že jste to pro mě vážně udělali.“ Chlapec byl vážně v údivu, když měl ty dezerty před sebou. Ba co víc, že to všem i jemu chutná. Nejradši by dal i Alfovi na ochutnání, ale neudělal to. To se nesmělo.

„Je to skvělý. Děkuju. Celkově za dnešek. Lepší den jsem snad ani nezažil.“ I přes svá slova však na konci svého proslovu vypadal smutně.

Helena se hned ptala: „Co je? Něco špatně?“

„Jen že...“ váhal, zda to říct. „Už několikrát jsem si myslel, že jsem s novou rodinou zažil skvělý den... A stejně pak jednoho dne řekli, že mě nechtějí.“

Všichni rázem přestali jíst. Situace se během pár sekund vypjala stejně, jako když Aakesh poprvé přijel. Aakesh se ani nedivil.