Prolog:
„Pohlídej mi je na chvíli."
Sundala si pilotky s tmavými skly, a ty je vzápětí nasadila na kostnatou tvář kostlivce.
„Díky, kámo," dodala, jako by kostlivec bez hlasivek mohl promluvit – jen lehce naklonil hlavu, přitom mu lehce luplo v krku.
Ze zad si sundala velkou odstřelovací pušku.
„Je čas sejmout jednoho démona."
Zatáhla za závěr pušky, kulka s prachovým jádrem z kosti se zasunula do komory. Párkrát to příjemně zacvaklo. Vítr vířil prašným povrchem země – sem tam se kutálely suché keře – postapokalyptický svět nezářil zrovna barvami.
Urovnala si černou bundu, u krku ji lehce rozepla. Klekla si na koleno, kde měla chránič, kalhoty měly jednu krátkou nohavici až ke stehnu.
„Kryj mi zadek, kámo," zamumlala.
Byli na jednom kopci se slušným výhledem na kraj. Obzvláště na jednoho bezhlavého démona. Zalícila. Skrze velkou optiku vyhledala onu zrůdnost s plochým tělem, tam, kde by byl normálně krk, byla obří morda s trojúhelníkovými zuby.
„Ty jsi ale pěkný hnusák."
Ohlédla se na kostlivce, který v rukou držel brokovnici a přes kostnatá žebra a kostnaté rameno měl přehozený bandalír osázený náboji do brokovnice i s několika granáty – vypadal jako pravý bojovník pustin.
Pohledem se vrátila k optice. Dívala se přímo do rozevřené mordy, ze které místo jazyka vylezlo chapadlo.
„Fuj."
Lehce přiložila prst ke spoušti.
Démon měl silné přední nohy, pařátovité, prostřední byly jehlovité jako u pavouka, zadní byly útlejší, hbitější. Ze zad mu rostl další pár končetin, byly nejdelší, bezmasé, holá kost, zakončené dlouhými hroty. Zrovna se o ně vzpíral, tělo tak působilo, jako by se vznášelo nad zemí.
„Usměj se hezky... ták je správně."
Zmáčkla spoušť, tlumící hydraulika zasyčela, přesto to slušně koplo do ramene – byla zvyklá. Démon náhle strnul. Z mordy vytryskla tmavě rudá krev – jeho křik byl natolik silný, že jej nekromantská lovkyně uslyšela. Zrůdnost bez očí se rozhlížela, odkud přišel útok. Náhle se jeho pomyslný pohled stočil k její pozici.
„A kruci."
Zatáhla za závěr, vyvalil se kouř a prázdná nábojnice odskočila, chvíli se točila ve vzduchu, než dopadla na zem. Démon se s poskoky rozeběhl.
To není dobrý.
Znovu vystřelila. Následoval výtrysk krve, ani ho to nezastavilo. Přestala se krýt a postavila se. Rozkročila se, zaujala pevný střelecký postoj. Další zatáhnutí za závěr, další poletující nábojnice, další zacvaknutí do komory. Cítila jisté vzrušení z akce.
„Kámo, měj kdyžtak připravenou brokovnici."
Kostlivec, jehož vypůjčené pilotky se zaleskly, zapumpoval brokovnicí – další příjemné cvaknutí, kdy se náboj vložil do komory. Nekromantka z toho měla až zvrácené potěšení. Nebyla nijak rozhozená, že se na ně valilo dvě stě kilo zuřivosti.
Vystřelila. Zpětný ráz pušky škubl jejím tělem. Sledovala další výtrysk krve, který tvořil oblouky ve vzduchu.
„Myslím, že se nažral olova a kostí více než dost."
