Střípek z minulosti...
Popel se vznášel, komíhal, pomalu klesal... klesal k zemi, kde se utvářel šedivý podvlak a zakrýval padlá těla – lidí i robotů.
Vzdálené plameny tvořily rudou, pulzující kulisu; vše se zbarvovalo krvavě rudou barvou. Svět tak působil dvojbarevně. Šeď promísená rudou barvou.
Rudé fotoreceptory robota, které prozařovaly povlak popela, pomalu pohasínaly...
Prolog.
„Myslíš, že tu něco najdeme?" řekla mladá, hnědovlasá žena, a vzápětí otevřela dveře budovy, který byl součástí dávno opuštěného industriálního areálu.
Baterkou posvítila dovnitř. Uviděla velké obrazovky, jež byly zavěšené na zdi a před nimi byl malý stolek s obstarožnými klávesnicemi. Po zemi se táhnuly ledabyle položené kabele, které vedly do malé místnosti, kde odhadovala napájecí generátor.
Kužel světla odhaloval levitující prach.
Šla pomalu dovnitř. Baterkou mířila ze strany na stranu, aby si byla jistá, že uvnitř nic nečíhalo.
„Pojď se na to podívat."
Dovnitř vešel robot a rozhlédl se po místnosti.
„Našla jsi něco?"
„Nic konkrétního. Ale mohli bychom zkusit zapnout obrazovky," ukázala na ně baterkou, „teda, pokud ještě fungují."
„Podívej se po generátoru, jestli funguje."
Přikývla a šla podél kabelů, které ji nasměrovaly do malé místnosti, kde uviděla generátor. Klekla si a pohledem odhadovala v jakém byl stavu. Natáhla ruku a zmáčkla zelené tlačítko na panelu.
Chvíli se nic nedělo, až si pomyslela, že nefungoval, až tu náhle zazněl vrčivý zvuk. Následně se rozsvítily zářivky, které ledabyle vysely na stropě.
Nemocně blikaly.
Usmála se a vstala.
„Vrať se, Sonjo. Zdá se, že vše funguje."
Vrátila se a podívala se na Qeixe, který prsty tančil po klávesnicích, přitom se díval na obrazovky, které rychle za sebou promítaly údaje a obrazy. Při té rychlosti nestíhala sledovat, co se na obrazovkách ukazovalo.
„Zajímalo by mě, kdo to tu zanechal."
„Těžko říci, kdo. Může to tu být roky, nepovšimnuté a zapomenuté."
„Hm."
„Nastav semhle svoji holo-soupravu, nahraji ti tam údaje."
Ukázal na zvláštně tvarovaný panel. Sonja tak udělala. Panel se následně rozsvítil a holo-souprava se též sama spustila. Prstencové hologramy kroužily kolem zápěstí. Netrvalo to dlouho a vše se samo vypnulo.
„Co jsi mi tam nahrál?"
„Našel jsem tam informace o bunkru, jež se nachází pod ruinami města. Odsud jen deset kilometrů východním směrem. Souřadnice tam máš nahrané."
Pozvedla obočí.
„Bunkr?"
„Ano."
„Zajímavé. Měli bychom se tam podívat," zapnula soupravu a dívala se na nahrané údaje, „a dost možná tam najdeme cenné věci, které by městu dost pomohly."
