Prolog.
Hlídková stanice Set-Prox.
2305.01.07. Unijního času.
Leo, pozorující monitorovací holo-monitory, se podrbal na hlavě, když sledoval astrografické údaje.
„Pane," otočil se s křeslem a podíval se na velícího důstojníka, stojící opodál, „mám příchozí údaje ze satelitu sedm-jedna."
Martinus, onen oslovený důstojník, velící hlídce Beta, došel k Leovi a naklonil se.
„Něco neobvyklého?" spustil Martinus.
„Dle údajů, satelit zaznamenal hyperprostorový vír. To není nic neobvyklého, ale tyhle údaje," ukázal na rolující údaje, „pane, je to něco, co ještě neznáme."
„Neohlášené vynoření lodi, k tomu databáze nedokáže odhadnout, o koho jde."
Martinus se narovnal a začal si mnout hladkou bradu. Přivřel kaštanové oči.
„Pošli ty údaje naší starý, se zprávou, ať sem dorazí."
„Sotva si šla lehnout, pane."
Martinus pokýval hlavou.
„Bude nevrlá," souhlasil velitel hlídky, „ale musí být u toho." Otočil se ke komunikační sekci. „Lomézová, pošlete zprávu předsunutým hlídkám, ať pošlou lodě, aby se na to podívali blíže, než se ta neznámá loď vynoří."
„Pane!" přisvědčila Lomézová a dala se do práce...
***
„... Lomézová konec, hodně štěstí."
Skončilo přehrání zprávy.
Parus nastavil kurz k víru. On a jeho letka letounů byla nejblíže, spolu s menší bojovou lodí.
„Rudý-pět potvrzuje přijetí pokynů," oznámil Parus a na panelu zadal kurz.
Ve volné formaci jej následovalo pětice dalších letounů – každý pilot potvrdil přijetí pokynů, a to s upozorněním, že šlo o neznámý kontakt. A to znamenalo bojová připravenost.
Dlouho nedošlo k novému kontaktu.
Lidé ve své oblasti znali mnoho národů, roztroušené po hvězdách, bylo tedy ojedinělé, že zaznamenaly něco nového.
Parus zapnul holo-monitor, zadíval se na velký vír, uprostřed černoty, jen necelý milion kilometrů od základny. Vír působil majestátně a zvláštně, ale v době lodí letící hyperprostorem nic neobvyklého, běžný jev. Očima zatěkal k údajům o horizontu víru.
Brzy dojde k vynoření.
A stalo se.
„Bože můj! Co to u všech čertů je?!" ozval se hlas Alice na společném kanálu, pilotující Rudý-tři.
Chtěl jí napomenout, ale když viděl obraz toho, co se právě vynořilo, měl co dělat, aby sám takhle nepromluvil, ale dovolil si taková slova pomyslet.
No do prdele, co to je?
***
Rebeka SanMari, velitelka celé základny, pozorovala holografickou projekci uprostřed operačního sálu. Sama měla peprná slova, když pozorovala ty nejpodivnější lodě, jaké kdy viděla, či o kterých kdy slyšela.
Více jak sto metrů dlouhá loď, zaoblená, krunýřovitá jako želva, členitá, místy nesourodá, patrně organická. Nejpodivnější však byly chapadla ve spodní, ploché části lodi – bylo jich stovky, různých délek a šířek.
