Tři lásky, jedno srdce

2. kapitola - domluva

Před učebnou jsme se rozloučily, Lily zamířila na starodávné runy a já na věštění z čísel. Už o přestávce se ale odehrálo něco co mi celkem zasáhlo do života. Nebo se to přinejmenším vymykalo běžnému pořádku.

Zaprvé za mnou přišel Potter. James Potter osobně. "Hej Scamanderová! Ta tvoje kámoška, ta - Evansová, myslíš, že by se mnou šla na rande?" zeptal se mě jakoby lhostejně, ale šlo na něm vidět, že mu na tom dost záleží. "Ehm, já, já nevím, ale můžeš se jí zeptat." Chvíli se nad tím návrhem zamýšlel a nakonec řekl :" Myslíš, že bys jí mohla říct, aby na mě počkala po večeři ve Vstupní síni?" " Dobrá, vyřídím jí to, ale jestli nepřijde tak to nebude můj problém, jasný!?" Nevím kde jsem vzala tu odvahu přikazovat něco Hvězdě školy, ale jemu to evidentně až tak moc nevadilo. Nebo spíš byl až moc zamyšlený, protože se zmohl jen na 'Dobrá' a odporoučel se.

Poté, asi v polovině hodiny se stala další věc, která mě celkem rozhodila. Totiž, Black se zas předváděl a nedával pozor, jako obvykle, jenže jsem si všimla, že holek, co po něm vrhaly hladové pohledy, si ani nevšiml. Vypadalo to, jako by chtěl zaujmout jen jedinou, tu která seděla vedle něj přes uličku. A to jsem byla já. Popravdě, v životě by mě nenapadlo, že Black touží zrovna po mojí maličkosti, ale tahle domněnka neměla trvat dlouho.

Moc jsem na Siriuse svojí pozornost neupírala, jenže stejně se nějakou shodou náhod naše pohledy střetly. Na malý okamžik jsme si hleděli do očí, pak ale náš oční kontakt přerušil a začal horečně škrábat něco na kus pergamenu. Když dopsal, soustředil se na učitelku, a jakmile se otočila aby něco napsala na tabuli, rychle mi ten kus pergamenu podal přes uličku. Zaraženě jsem si ho vzala. Ne, že by se mi Black nelíbil, ale co on proboha viděl na mě jsem opravdu nějak nemohla pobrat. Vždyť sem chodila spousta jiných děvčat, která byla mnohem hezčí než já a dle mého názoru se k Siriusovi hodily mnohem víc.

Konečně jsem pergamen rozložila a málem jsem zapomněla dýchat. Skoro celý byl pokrytý škrtancemi, jen v pravém dolním rohu bylo napsáno: skleník č.3, před bylinkářstvím, ano? A za tím srdíčko, nic víc. Už předtím jsem měla zrychlený tep, ale teď jsem měla pocit, že mi snad exploduje srdce. Rychle jsem spáchala odpověď a hodila útržek zpátky. Naneštěstí si toho všimla učitelka. Na druhou stranu si Black stihl mojí odpověď přečíst dřív, než mu jí zabavila.

Na závěr hodiny se stala ještě jedna věc, která mi také změnila život, tentokrát po té špatné stránce. Totiž, Vectorová nám zadala úkol na dva svitky pergamenu a navíc školní trest pro mě a pro Siriuse. Vymyslela si na nás, že budeme muset večer umýt lavice ve všech sklepeních. To bude k nevydržení. Jestli se dostanu do postele před půlnocí tak to budu považovat za zázrak.