Tři lásky, jedno srdce

15. kapitola - tisíc řádek Severuse Snapea

Následující týden se Snapeovi celkem dařilo vyhýbat se mi. Ale hodina lektvarů v den Před večera všech svatých se mu stala osudnou.

"Copak je Lily?" zeptala jsem se právě příchozí nebelvírky, "Už jsi mluvila se Sevem?" "Mhmm," zabručela na znamení souhlasu. "Co ti řekl?" vyptávala jsem se dál. Podle toho, co jí řekl, to bude pro něj o to horší. "Že prý to tak nemyslel, prostě se nechal unést. A asi se snažil dát najevo, že s námi nemá nic společného a ani nechce mít. Nechápu co to do něj vjelo," v jejím hlase teď zazněla určitá lítost. "Poslouchej mě, já vím, že je to parchant s nevymáchanou hubou, ale to ho neomlouvá proč to řekl," snažila jsem se získat souhlas ke slovnímu zbičování. "Už to neřeš, nezáleží na tom," snažila se mě ukolébat pocitem, který jí teď byl na hony vzdálený. "Záleží. Štve mě co ti řekl i to, co řekl mně. A já mám přinejmenším právo si s ním promluvit o tom, jak se chová ke svým přátelům," argumentovala jsem proti ní. Na to už nic neřekla.

Když vešel Severus do učebny, věnoval Lily pohled zarudlých očí. Kdyby tím uměl vraždit, nezachránila by nás ani ocelová zeď. "Tak děti, dnes uvaříte lektvar dobré nálady. Kdo ho bude mít nejlepší, získá vyznamenání za mimořádné umění v lektvarech." To byl Křiklanův proslov na začátku hodiny. Všichni se okamžitě dali do práce, protože až na pár jedinců všichni toužili po slíbené odměně.

Na konci hodiny Křiklan obcházel stolky a prohlížel si různobarevné lektvary, které bublaly v jednotlivých kotlících. Zatím se nenašel žádný, který by podle něj byl bez chyby. Teď byl na řadě Snape. "Velmi dobře, chlapče, velmi dobře. Zatím nejlépe odvedená práce," poznamenal ke slunečnicově žlutému obsahu jeho kotlíku. Pak přešel k nám. Můj zářivě oranžový lektvar označil za naprostou neschopnost a začal se rozplývat nad tím Liliiným. "Jak jsem vyhodnotil, dnes přibudou do Pamětní síně dokonce dvě plakety," a s tímto opustil učebnu.

"Severusi, počkej," volala jsem za odcházejícím Zmijozelem. "Ale ale, tady někdo stojí o Srabuse," zakroutil nevěřícně hlavou Black. "Myslel jsem, že Evansová je jediná, ale jak vidím, tek nejspíš není. Co je na něm tak úžasného... Ach ano, plaketa lektvarového prince," pronesl velice arogantně. "Dej už mu konečně pokoj," vyštěkla jsem na něj a rozběhla se za Severusem.

"Seve, notak počkej přece," volala jsem za ním bez dechu. Jediné, čeho jsem tím dosáhla bylo, že Severus ještě zrychlil. "Seve, prosím," zakřičela jsem, když jsem věděla, že už to moc dlouho nevydržím.

Nakonec jsem se opřela o zábradlí schodiště a namáhavě lapala po dechu. Ačkoliv na to nevypadal, Severus uměl běhat dost rychle. "Severusi Snape. Okamžitě zastav a vysvětli mi, proč jako přede mnou utíkáš," zařvala jsem na něj jasný rozkaz. Bohužel, jemu to bylo jedno a šel dál.

Přemohla jsem píchání v boku a pronásledovala ho dál. Našla jsem ho u jezera a rozhodla jsem se k němu přiblížit nejdřív v kočičí podobě.

Překvapilo mě, že má na tvářích mokré stopy od slz. "Nenávidím je. Já je prostě nenávidím. Nenávidím celou tuhle školu a zvláště pak Poberty," šeptal když si mě bral na klín a hladil mě po srsti. Mňoukla jsem, jako bych ho snad chtěla ujistit, že není sám, když si občas připadá, jako kdyby byl absolutně k ničemu. "Kde se tu vlastně bereš? Připadáš mi jako kočka Emily Scamanderové," šeptal mi do srsti. Bylo to příjemné. "Trochu se jí bojím. Je hezká, ale zvláštní. Vypadá to, že jsou s Lily jediné, kterým na mně záleží. Ale Lily je, já nevím. Já, asi jí miluju, ale připadá mi, že už o mně vůbec nejeví zájem. Jako by podlehla Potterovi, ale zatím si to nechce přiznat," dopřál si krátkou pauzu a pak ve svém monologu pokračoval.

"Stane se ze mě Smrtijed. Vím to. Pán zla mě nějakým způsobem přitahuje. Byl bych rád, kdyby se Smrtijedem stala i Scamanderová, alespoň bych v tom nebyl sám." Teď to začíná být zajímavé. "Mám jí rád, ale... proč mám takový pocit, že ona mě miluje? Nechci jí zlomit srdce. Co to tu plácám, beztak mě jen nenávidí a nechce to dát najevo."

To už jsem nemohla vydržet. "Nechce, aby sis připadal osamělý," řekla jsem mu popravdě. "Co to- jak to- Emily!" vykřikl. Nedivila jsem se mu. Představa, že povídám něco kočce, která se poté změní na spolužačku. Nechtěla bych. "Promiň," šeptla jsem, slezla z něj a posadila se vedle. Původně jsem ho chtěla vypeskovat za to, jak se k nám chová, ale nebyla jsem toho v danou situaci schopná. Objala jsem ho a zašeptala mu do ucha: "Slib mi, že ať se stane cokoliv, tohle zůstane mezi námi." Přikývl a položil si hlavu na moje rameno, přičemž mě tak zvláštně zamrazilo.

Prostě jsme tam jen tak seděli, opření jeden o druhého a utápěli se ve vlastních myšlenkách. On je vlastně docela milý, když se zrovna nepřetvařuje.

"Co to má být!? Vy spolu jako randíte!?" No jasně, Black. "Myslel jsem, že máš úroveň Scamanderová." Tak tohle bolelo. A Seva očividně taky. "Co tím jako chceš říct, Blacku," zavrčel na něj. Holt každý máme svoji hrdost. "Nesahej mi na holku, Srabusi," řekl, čímž zapálil oheň. Tohle si teda nenechám líbit. "Nejsem tvoje holka, Blacku," zasyčela jsem na něj. "Ale budeš," a tímhle se vzdálil. "Nikdy, nikdy, nikdy!" volala jsem za ním.

"Co to mělo znamenat!?" zasyčel na mě Severus. "Co jako," řekla jsem stejně chladně. "To, že mě tady osahaváš a lísáš se ke mně, jako kdyby jsme spolu opravdu chodili, kdokoliv nás mohl vidět" vybuchl naštvaně. "Tak teda promiň, nevěděla jsem, že ti tak záleží na tom, aby všichni věděli, že s nikým žádný vztah nemáš," utrousila a jsem ledově. "Nechceš se přidat ne Smrtijedům, jako tvůj bratr?" urazil mě. "Já narozdíl od tebe na stranu zla nikdy nepřejdu. A už jsme spolu skončili, zase se můžeš jít bratříckovat s Voldemortem," odsekla jsem. Při Voldemortově jméně sebou škubl, což mě ponouklo k další urážce.

"Snad se ho nebojíš, zbabělče," ušklíbla jsem se. "Nejsem zbabělec," odvětil chladně a nepřístupně. "Jsi stejná jako Potter a jeho parta. Ti taky umí jen zbaběle urážet," pohrdavě se ušklíbl a vyrazil zpět do hradu.

Tady máte další kapitolu. Je trochu delší než obvykle, nějak jsem se rozepsala. Kdybyste měli nějaké pochybnosti, neváhejte se obrátit. Píšu za pochodu, rovnou vydávám na Wattpad, proto podle toho vypadají jednotlivé části. Doufám, že jsem vás tímhle blábolem ještě neomrzela a doufám, že si užíváte prázdniny
                      Vaše Emily