Tři lásky, jedno srdce

9. kapitola - Black

Teď jsem se mohla znovu naplno věnovat svým myšlenkám. Lily mě tak jako tak nevnímala (zajímalo by mě, nad čím proboha přemýšlí) a žádné jiné vyrušení nebylo v dohledu.

Protože stálo přímo za mnou. "Tak co Scamanderová, jak sis užila probuzení?" ozval se za mnou posměšný hlas. Neotočila jsem se, jen jsem odsekla: "Díky za sprchu, ale příště prosím o něco později." Cítila jsem její pohled, jak se mi zavrtává do zad, ale stále jsem byla odhodlaná neotáčet se. "Jak to, že jsi šla spát tak pozdě?" zavrněla nevinně, asi jako kdyby se ptala, jaké bude zítra počasí. "Co je ti sakra do toho," vyplivla jsem na ní z posledního sebeovládání.

"Já jen, že to snad není možné. Prefekta a už zase má školní trest," pronesla hlasem, ze kterého odkapával otrávený sirup. "Běž do prdele, jinak..." nevěděla jsem, co by pro ní byla dostatečná výhrůžka, takže jsem nechala konec věty volný. "Jinak co? Uložíš mi školní trest? Sebereš body své vlastní koleji? Nebo- " nestihla to doříct, protože jsem se otočila, dala jí facku, popadla tašku a vyběhla z Velké síně.

Zamkla jsem se na záchodech. Měla jsem hlad, ale zpátky na snídani jsem se už nevrátila. Jednak proto, že bych určitě od nějakého učitele dostala školní trest, a jednak proto, že bych sotva přestála Dyllisiny blbé kecy.

Jak to, že mě to tolik vytáčí, vždyť ji znám už víc jak pět let, tak proč už na to nejsem zvyklá? Proč? A proč si teď pokládám otázky, na které ani nejsem schopná odpovědět? No, to bych jinak nebyla já.

Těsně před zvoněním jsem se vydala co nejvíc tajnými chodbami na formule. Nikoho jsem nepotkala, dokud jsem nedošla do tajné chodby, která začínala v přístěnku na košťata a končila závěsem před učebnou kouzelných formulí.

Tam, napůl skrytý v závěsu stál Black a podle pohybu se muchlal s nějakou dívkou připlácnutou ke zdi. Prošla jsem těsně kolem nich a snažila se ke naprosto ignorovat, ale tak jednoduché to ani zdaleka nebylo. Naštěstí, oni mě absolutně nebrali na vědomí a tak jsem byla ušetřena dalších blbých keců. A k mému štěstí jsem nějakou náhodou zůstala zticha (za cenu krvácejících rtů) a neoslovila je, když jsem si všimla jaká dívka je poctěna Siriusovými rty.

Jak jinak, byla to Dyllisa.

Těch několik metrů k učebně jsem skoro běžela, tolik jsem chtěla získat otřes mozku, nebo líp - umřít (nebo pozvracet celou chodbu). Popravdě jsem jenom chtěla být rychle co nejdál od těch dvou.

Na formulích jsme (jak jinak) trénovali neverbální Expelliarmus a (jako vždy) jsem měla smůlu a byla ve dvojici s Blackem. Dneska jsem ho už nechtěla ani vidět potom co... potom co mi udělal. Počkat, mi? Takže spolu jako chodíte? Ježišmarja nepřeháněj Scamanderová. Co se to děje? Proč mi najednou vadí, že Sirius, že - počkat - odkdy mu říkám Sirius? Co má tohle sakra znamenat? Black... oprava - Sirius - ne, Black... Co teda?

"Za co je tahle sprcha?" Kurva. "Oh, promiň, mám..." co vlastně mám? "Ne, ne, to je dobrý," začal si sušit hábit. Tak výborně, další položka na seznam chyb a věcí, které jsem kdy posrala. Ale jak to, že jsem si neuvědomila, že jsem na něj použila zaklínadlo Aguamenti? Proč zrovna on? A proč mi vadí, že se líbá s každou holkou, kterou potká? Vždyť to přece dělal vždycky, tek proč by se to teď mělo změnit jen kvůli mě? Ale, já přece nežárlím, nebo snad ano? Merline, jen to ne!

"Zvoní Em," konstatovala Lily a dodala: "uvidíme se ve společenské místnosti." A protlačila se ke dveřím. Jak to, že už zase zvoní?