Tři lásky, jedno srdce

1. kapitola - seznámení

Takže, já jsem Emily Scamanderová a chodím do 6. ročníku Nebelvíru v Bradavicích.
A teď něco o mojí rodině. Můj dědeček Mlok Scamander, ten co napsal Fantastická zvířata a kde je najít, si vzal mojí babičku Tinu Goldsteinovou a měli spolu Théseuse, mého otce a dvojčata Briana a Arianu. Théseus a moje matka Elisabeth nejdřív měli Kenta, o dva roky později jsem přišla já a po sedmi letech ještě můj bratr Aberforth.
Já mám černé vlasy po matce, oříškově hnědé oči po otci a lásku ke kouzelným tvorům po dědečkovi.

"Vstávej, Emily, no tak vstávej!" "No jo, už vstávám Lily, už vstávám." Takže tohle je moje nejlepší kamarádka Lily Evansová. Kamarádíme se od první cesty vlakem do Bradavic, kdy si náhodou se Severusem přišla sednout do kupé, kde už jsem byla já. Nejdřív si povídala jen s ním, ale potom jsme se začali bavit společně a než jsme dojeli do Prasinek, stali se z nás kamarádi. V Bradavicích se Lily postupně od Severuse odloučila, a ten se, pravděpodobně kvůli tomu, zahrabal do černé magie. Ale už bylo dost historie.

Takže dnes je pondělí 17. října, týden po mých narozeninách, takže už jsem oficiálně plnoletá. "Pospěš si za deset minut máme obranu proti černé magii," křikla na mě Lily než seběhla do společenské místnosti. Kéž by byla neděle.

Za dvě a půl minuty jsem vešla do Velké síně (mimochodem, to je můj nový rekord) a připojila se k Lily , která právě dojídala topinku s máslem a u toho si četla dopis z domova. "Něco nového?" Takhle se jí ptám vždycky, když jí přijde dopis. "Ne jen Roger rozbil už třetí vázu a Petunie dostala pětku z angličtiny." Při jejich slovech jsem se musela usmát. Roger je Liliin mourovatý kocour, který se jí ztratil zrovna, když měla odjet do Bradavic a záhadně se objevil dva dny po jejím odjezdu. Obě jsme pojaly podezření, že zmizel aby sem s ní nemusel jet.

"Haló Em prober se!" "Co je zase?" Hodila jsem na ní otravený pohled, který jasně naznačoval že na takové vyrušení prostě nemám náladu. "Nic." To 'nic' znělo až moc nevinně, a tak jsem se podívala cože to vlastně dělám. "Upsík, Pulírexo," omylem jsem si místo na toast namazala marmeládu na učebnici věštění z čísel. "Tak to je vrchol, když počítám i to, že sis osolila čaj a a sáhla do mísy s jogurtem místo na talíř se šunkou," prohlásila Lily se smíchem. "Jen se nesměj, ty jsi si před týdnem hodila máslo do šťávy-" "To bylo omylem, jen mi spadlo z nože-" "A zrovna nad skenicí." Na tohle už jsem odpověď nedostala, protože právě zazvonilo.

Do třídy jsme vběhly těsně před profesorem Brumbálem. "Tak tohle bylo o fous," zasupěla jsem, zatímco jsme si sedaly do lavice. "Takže, dnes budeme procvičovat neverbální zaklínadla. Rozdělte se prosím do dvojic a pokuste se toho druhého odzbrojit pomocí neverbálních kouzel," zazněly pokyny od profesora Brumbála. "Ach jo, už je to tu zas," povzdechla si Lily. Vím, že neverbální zaklínadla nemá ráda, i když nevím proč.

Až na konci se mi podařilo Lily odzbrojit, jenže Brumbálovo 'výborně' zaniklo v obvyklé vřavě, která nastane, když zazvoní na přestávku.