M E D I C I N E

6.

Jason McCann POV

Hned poté co jsem dorazil domů, šel jsem zkontrolovat Beu, sladce oddechovala ve své růžové postýlce a pod paží svírala malého plyšového medvídka. Chránil bych svou dceru celou věčnost, do doby dokud v o ní budu moct rozhodovat já sám.

Při odchodu ven z místnosti se ozval její jemný hlásek: ,,Tati?" Zívla, otočil jsem se a vykročil směrem k její postýlce na, které se posadila. Její obličej vypadal zmateně a její tmavé vlásky rozcuchány. ,,Ano zlato?" řekl jsem do ticha a sklonil se, abych jí mohl zpět uložit. ,,Je tu už maminka?" Její slova mě náhle rozzuřila, nechtěl jsem, aby o ní mluvila, přinášelo to určitý druh bolesti i pro ní. ,,Maminka už nepříjde, vyměnila nás." Zopakoval jsem naštvaně, ale nechtěl jsem svůj vztek ulít na svou dceru. 

Jen přikývla, než ulehla zpět na záda a schoulila se pod přikrývku, ihned spala. 

Zatracená Noelle!

Dostal jsem chuť všechno zničit, věci, které připomínali mojí ženu byli pryč, vyhozené nebo zničené a spálené na úhel. Vydrhnul jsem vlastnoručně každý kout domu ve, kterém byla, jen proto, aby tu nestálo nic, to nebyla žena, ale monstrum! Ačkoliv jsem nikdy předtím neuklízel, dařilo se mi to vcelku dobře, nedovolil bych, aby se jedna z mých služebných dostala do kontaktu s věcmi po mé ženě. 

V kapse mých kalhot zazvonil telefon, odfrkl jsem si při pohledu na volajícího, neměl jsem náladu na svého otce. 

,,Jasone, proč jsi mi nezavolal jak to dopadlo?" Zeptal se s náporem v jeho hlase, věděl, že se mnou to nemělo smysl. ,,Pospíchal jsem za svou dcerou, jsem nerad, když je bez dozoru." Odvětil jsem prudce a postavil před sebe láhev whisky. Otec si na druhé straně odkašlal: ,,Rozumím, dcery by měly být pod kontrolou, ale stále nemáš chlapce, pokud tedy mluvíme o dětech," vždy se snažil druhým organizovat život a dělal to u mě neustále. ,,neplánuji další děti v blízké době," smazal jsem svou odpověď co nejrychleji to šlo a nalil si na dva prsty zlatavé tekutiny. ,,to bys měl, Beatrice potřebuji ochránce a ty svého nástupce, nedovol, aby vymřela naše krev," protočil jsem oči v sloup, nebyl jsem tím, kdo poslouchal druhé, to já jsem byl zákon. ,,Jasone, brzy budeš šéf, musíš myslet na rodinu a na budoucnost," zpražil mě a jeho tón byl velice nepříjemný, vsadil bych se, že kdybych byl opět ten malý kluk, tak mě udeří.  

Vyklopil jsem do sebe celou hořkou tekutinu, nezvládal jsem rozhovory se svým otcem.

,,Abych ti odpověděl, tak se vše povedlo na výbornou, úkol splněn, šéfe." Jízlivost šla skrz mé rty velice těžce zamaskovat. Otec se zasmál, zjevně potěšen mojí zprávou, toužil jsem po změně tématu: ,,Paráda, kde je?" Otec přešel moje označení: ,,Je s Jaxonem a Ryanem, zavolej jim." Znovu jsem si dolil. 

Ozval se šum: ,,Myslel jsem, že na to vše dohlédneš." Naštval jsem ho? Nevadí. ,,Však jo, odvedl jsem svou práci, teď je to vaše zodpovědnost." Znovu jsem si přihnul na což otec vydal nesouhlasný zvuk: ,,Tak to ne, chci, aby si to měl pod kontrolou,"