M E D I C I N E

7.

Jason McCann POV

Musel jsem probudit hospodyni, aby pohlídala mou dceru po dobu mé nepřítomnosti, přitom jsem ještě stačil zavolat bodyguardy, aby pohlídali dům. 

Zastavil jsem auto před sídlem mých rodičů a potlačil povzdech, únava se na mě řítila jako těžké kameny a nálada na mého otce se započítávala v záporných hodnotách, nebyl dobrým otcem a příkladným už vůbec ne. Když jsem se dozvěděl, že Noelle čeká Beatrice pokořila mě panika, obával jsem se toho, že bych mohl být krutý jako byl náš otec, ale opak byl pravdou, staral jsem se a miloval Beu celou svou podstatou, nikdy bych jí nedovolil sejít z cesty. 

Když se otec objevil na zápraží, rozsvítil jsem světla, která byla vypnutá na rozdíl od motoru, který klidně běžel. 

Kývl na mě přes čelní světlo, než si nastoupil. Otočil jsem volantem a vyrazil do tmy k našemu bezpečnostnímu domu. 

,,Jaxon říkal, že je stále v bezvědomí," pronesl otec vyčítavým tónem do ticha, které kolovalo mezi námi, silněji jsem stiskl volant, ale na mé tváři jsem nedal nic znát, zvyk. ,,dostala sedativum do panáka." Odvětil jsem bez menšího zájmu. ,,Zkusíme jí probudit." Uškrnul se otec a třel dlaněmi o sebe.

*

Můj bratr nás vítal s jeho obvyklým žraločím úsměvem, před domem, když jsme zastavili na příjezdové cestě. 

,,Vypadá to, že se probouzí," směroval k otci, který se zálibně ušklíbl a zmizel v domě, než kývl mému bratrovi. 

,,Tak tě přeci jenom vytáhl." Zasmál se Jaxon a plácl mě po rameni, přikývl jsem, tohle bude ještě hodně dlouhý večer. ,,Nedal si to vymluvit." Jaxon se znovu uchechtl a společně jsme vešli dovnitř domu.

Cassandra Greco POV

Pomalu, ale jistě jsem začínala přicházet k sobě, třeštila mě hlava jako po opilecké eskapádě, snažila jsem si vzpomenout na to, kolik jsem toho mohla vypít, já, člověk, který není zvyklí příliš pít, jsem se nejspíše zbourala do němoty. 

Zaslechla jsem vzdálené hlasy, což mi nabilo plného vědomí, bylo to jako žárovka, kterou zapnete. 

Na očích jsem musela mít pásku, nepříjemně škrtila a já nedokázala přes její utažení otevřít oči, pravděpodobně jsem seděla na židli, protože posezení bylo nepohodlné a ruce jsem měla bolestivě svázané k sobě k opěradlu židle. 

,,Pomoc?" řekla jsem váhavě, nebyla jsem si totiž jistá co se to tady momentálně děje. 

,,Je vzhůru," ozval se mně příliš známí hlas a já ho nedokázala umístit, někoho mi připomínal, jenže koho? Znovu jsem zaznamenala totožný hlas, bylo jich víc, ale tento byl výraznější. 

,,Pane McCann, vy jste tu taky?" Ozval se smích na má zděšená slova. 

Pak jsem zaslechla kroky blížící se ke mně a následné strhnutí látkového, pravděpodobně pytle z hlavy, zrak se rozostřil a vidění na malý moment selhalo ačkoliv jsme se koupali v jemné záři světla. Rozhlédla jsem se, zdi byly vybetonované a v místnosti kromě dřevěného a od pohledu nepohodlného lehátka, nic nebylo. Přede mnou stáli tři muži, jeden ve věku mých rodičů a další dva ve stejném věku jako jsem byla já, dokonce jsem mezi nimi poznala i svého kolegu a šéfa: Jason McCann, zíral na mě neutrálním pohledem přičemž jeho oči hořeli temnotou. Za těmi muži byli masité dveře vedle,  kterých byl malý číselný bloček. 

Podívala jsem se mezi ně a polkla. 

Nerozuměla jsem tomu co jsem tady dělala, proč mě svázali, byl to nějaký druh špatné srandy? 

,,Pane McCann, tohle není opravdu vtipné, pokud si myslíte, že je to nějaká pracovní sranda, tak se pletete." Pronesla jsem zoufale a snažila se vymanit z provazů, které se mě nehodlaly vzdát. ,,Jsou pevně utažené," odpověděl druhý muž, jehož jméno jsem neznala, ale vypadal ve věku McCanna a mě. Znovu jsem jim věnovala pohled, nejstarší muž z nich se ušklíbl a sepnul dlaně k sobě, prohlédl si mě od hlavy k patě přičemž jeho oči setrvali na mých vlasech, očích a prsou.  ,,Není to vtip, slečno Greco." Odvětil konečně McCann a z jeho pohledu se stále nedalo nic přečíst, byl jiný než jak jsem ho znala. ,,Budou mě hledat!" Vyjekla jsem a začala sebou mnohem víc házet i přes bolest, která mnou projela pokaždé co jsem pohnula pažemi, provazy se neúprosně stahovaly kolem mého těla. Starší muž se rozesmál: ,,A kdo tě bude hledat? Tvá matka si myslí, že se na ni zlobíš." Opravdu si myslel, že mi dá jenom tak pokoj? ,,Ona se nevzdává." Mrkla jsem, ale když McCann vytáhl mou kabelku a z ní vylovil mobil, zmrzla jsem. ,,Jasone, napiš paní Greco, že si potřebuješ odpočinout a někam vyrazíš." Ohlédl se přes rameno a McCann přikývl. 

Do očí se mi hrnuly slzy. 

,,Já tomu nerozumím, proč mě tady držíte svázanou," držela jsem se jak nejvíc jsem uměla, abych se před nimi nerozplakala, nervozita stoupala. ,,Určitě neznáš příběh o tom, jak tvůj otec s tvojí matkou zavinili smrt mé ženy." Šokovaně jsem vykulila oči, sotva jsem znala McCanna, natož tohohle chlapa a jeho ženu. ,,Co s tím mám společného." Muž se ohlédl na druhého kluka, který přikývl a přešel blíže ke mně, mé zrádné tělo se začalo třást, vytáhl nůž z pouzdra, které viselo přes hrudní koš, zavřela jsem oči a přikrčila se co nejvíce mi provazy dovolovaly, tohle byl můj konec? 

Provazy na mých rukou povolily a já s nimi mohla konečně hýbat. Otevřela jsem znovu oči, ale to už byl ten člověk dál ode mně. Stále jsem byla přivázána k židli, ale ruce byly volné, ihned jsem si je promnula a snažila se je prokrvit, na obou zápěstích se tvořily hematomy. 

,,To je jednoduchý Cassandro, tvůj otec a tvá matka, zaplatí za to co zpackali, oko za oko, zub za zub." Přiblížil se ke mně o něco blíže ten starší muž a sklonil se do úrovně mých očí. ,,Nemohu za to, co udělali moji rodiče." Pronesla jsem výmluvně, muž se narovnal a jeho pohled se o něco více zkřivil. ,,Moje žena nemohla za to, že schytala takové špatné doktory." Zakřičel, přikrčila jsem se. 

Moji rodiče byli kapacitami ve svých oborech, neschodovalo se s nimi to, že by něco zpackali, od toho jsem tu byla vždy jen já.

,,To patří k naší práci, že někdo občas umře, určitě to byla náhodná vada, která se nedala odhalit." Zašeptala jsem, protože muž přede mnou zuřil.