M E D I C I N E

9.

Cassandra Greco POV

Probudilo mě ticho a můj kručící žaludek. Přetočila jsem se ve snaze si dát ještě pár minut spánku, ale má postel se zdála být příliš nepohodlná, ne jako obvykle. 

Ale pak se usadilo uvědomění, nebyla jsem u sebe doma, rozevřela jsem oči a vymrštila se do sedu. Sledovala jsem místnost připomínající sklep. Toaleta a sprchový kout přímo vedle sebe a při pohledu na matraci na, které jsem ležela se mi zvedl žaludek. 

Dostala jsem se na nohy s úlevou, že unesu vlastní váhu, dokonce i bolest hlavy ustoupila. Šokovaně jsem těkala očima mezi těmi věcmi, stále jsem nechápala co tu dělám. Možná to byl jenom špatný druh srandy, ale vzhledem k tomu, jak situace daleko došla, tak jsem byla bláhová. 

Máma mi celý život říkala, abych nebyla naivní, ale bohužel jsem byla. Byla jsem lékařka, teď jsem byla jen obyčejným vězněm, ve filmech obvykle oběti umírali a nevraceli se do svých starých životů, co když zde umřu? 

Tato představa mě zhltla jako sušenku, sesunula jsem se na chladnou zem a zády se opřela o chladnou kamenitou zeď, nohy jsem si přitáhla blíže k tělu a tvář schovala dovnitř, slzy se draly na povrch, nechala jsem se je vyjít. 

Ozval se hluk, zvedla jsem hlavu a zaměřila se na vstupní dveře, přičemž jsem se urychleně dostala na nohy, nemohla jsem být před nimi zranitelná. Má nemocná ruka se začala třást, jako obvykle, když mě ždímala úzkost. 

Zašramotil klíč v zámku, než se těžké, kovové dveře otevřeli. Stlačila jsem dech a polkla, ruce schované za zády. 

Jaxon, doufala jsem, že jsem si to jméno pamatovala správně, se ušklíbl, když mě sledoval stát nedaleko zdi. Oči se na malý okamžik zamlžili, než jsem zpět udržela rovnováhu. Jaxon vytáhl láhev vody a předal mi jí, popadla jsem to a obdarovala se několika štědrými doušky, nehodlala jsem se šetřit, mé tělo bylo dehydratované a zoufale toužilo po sprše a čistém oblečení. Poté vytáhl bagetu, kterou natáhl směrem ke mně, přijala jsem to a ukousla si, bylo mi jedno, jak teď vypadám. 

,,Jsem rád, že ti chutná." Zazubil se arogantním úsměvem. 

Znovu jsem si ukousla a skoro až vzdorně polkla. Strávila jsem léta bojování se svou matkou, nějaké myšlenkové hry nebudou problémem. 

,,Budete mě tu mučit hlady? Dostanu bagetu jednou za dva dny?" Nadzvedla jsem obočí a stále žvýkala. ,,Brzy tě nebudeme muset zahrnovat tolika jídlem." Mrkl, za jeho zády byli otevřené dveře. ,,Zabijete mě?" Znělo to posměšně, nechtěla jsem znít vyděšeně. ,,Za věc, která je naprosto hloupá a ani s tím nemám nic společného." Jeho výraz se zkřivil. ,,To, že moje matka, nevinná žena zemřela, ti příjde hloupé?" Takže Jaxon byl syn toho staršího, zvláštního muže. Litovala jsem svých slov, nechtěla jsem udeřit do bolavého místa i u něho, mohlo mě to zabít. 

Upustila jsem bagetu a vyběhla ven, běžela jsem dlouhou chodbou a nevěděla kudy kam. Jaxonův běh těsně za mnou, ohlédla jsem se a srazila se s někým, kdo mi šel naproti. Dopadla jsem směrem k Jaxonovi, na zadek, který ostře zabolel. Jason McCann pravděpodobně ucouvl o několik kroků vzad, ale nespadl jako já. Podívala jsem se mezi ně, chtěla jsem utíkat, ale nedali mi šanci.